Pinkasova synagoga se nachází v pražském Židovském Městě a je součástí prohlídkového okruhu Židovského muzea v Praze. Podle Židovského muzea jde o druhou nejstarší dochovanou synagogu v Praze a jednu z nejpůsobivějších zastávek jeho muzejního okruhu [1].
Historie
Na místě dnešní stavby vznikla roku 1492 menší modlitebna u domu „U Erbů“ [1]. Roku 1535 nechal synagogu v pozdně gotickém slohu postavit Aron Mešulam Horovitz, podle muzea jeden z významných členů pražské židovské obce [1]. Jméno synagoga pravděpodobně získala podle jeho vnuka, rabína Pinkase Horovitze [1]. Stavba sloužila jako soukromá rodinná modlitebna, v její blízkosti byla zřízena rituální lázeň, mikve [1].
Na počátku 17. století stavitel Juda de Herz přidal ženskou galerii, předsíň a vstupní halu [1]. Roku 1860 byla v důsledku povodně zvednuta podlaha hlavního sálu o 1,5 metru [1]. Další povodeň zasáhla stavbu v roce 2002, kdy voda zaplavila loď do výše 1,3 metru [1]. Po rekonstrukci byla budova podle anglické verze stránek muzea znovu otevřena v roce 2003 [2].
Podoba a vybavení
Synagoga nese znaky pozdní gotiky s raně renesančním portálem [1]. Prostor osvětluje pět oken s kamennými kružbami, stěny zdobí opěrné pilíře a malba napodobující renesanční štuk [1]. Uprostřed hlavní lodi stojí kamenná bima, obestřená rokokovou mříží s motivem Davidovy hvězdy a židovského klobouku, kterou věnoval Joachim Popper [1]. Po stranách schrány na tóru (aron ha-kodeš) jsou umístěna jména ghett a táborů, do nichž směřovaly transporty z českých zemí [1].
Památník šoa
Z původně rodinné synagogy se stal podle muzea „velmi silně působivý památník šoa“ [1]. Díky úsilí první poválečné ředitelky muzea Hany Volavkové byla synagoga v letech 1955–1960 přeměněna na památník téměř 80 000 českých a moravských Židů, kteří se stali oběťmi šoa [1]. Autory nástěnného zápisu jmen, podle muzea jednoho z nejstarších památníků svého druhu v Evropě, jsou malíři Václav Boštík a Jiří John [1]. Po sovětské invazi v roce 1968 byl památník na více než 20 let uzavřen a plně zrekonstruován a zpřístupněn byl až v roce 1995 [1]. Do své původní podoby byla synagoga obnovena v letech 1950–1954 [1]. Zájemci o rodinnou historii nebo šoa v českých zemích mohou využít digitální rozhraní s jmény obětí a dostupnými digitalizovanými dokumenty [1].
Expozice dětských kreseb z Terezína
V patře synagogy je umístěna stálá expozice dětských kreseb z ghetta Terezín z let 1942–1944 [1]. Sbírka čítá 4 387 kreseb a pečuje o ni Židovské muzeum v Praze [1]. Muzeum uvádí, že ghettem prošlo přes 10 000 dětí mladších 15 let a kresby zachycují život před deportací, transporty, sny i všednost, přičemž jsou často jedinou stopou po dětech, které se nevrátily [1]. Od roku 2025 je tato sbírka zapsána do Mezinárodního registru Paměť světa UNESCO [1].
Postavení a praktické informace
Synagoga je spravována Židovským muzeem v Praze a je součástí prohlídkového okruhu Pražské Židovské Město [1]. Podle stránek provozovatele jsou v objektu k dispozici pokladna a půjčovna audioprůvodců [1].