Obléhání francouzského přístavu Dunkerque probíhalo na západní frontě na sklonku druhé světové války. Němci z přístavu udělali pevnost, o niž se bojovalo do konce války. [3] V říjnu 1944 se do něj zapojila Československá samostatná obrněná brigáda pod velením generála Aloise Lišky.[1][2] Jeden z vojáků brigády byl v září 1944 zajat Američany na západní frontě, poslán do zajateckého tábora ve Velké Británii a asi o dva měsíce později se stal příslušníkem brigády, s níž se podílel na obléhání. [3]
Ve městě bylo tehdy obklíčeno přibližně 12 000 německých vojáků. Úkolem československé brigády bylo zabránit německé posádce v prolomení obklíčení.[1][2] Boje trvaly až do 9. května 1945, kdy německá posádka kapitulovala.[1][2] Německá vojska z Dunkerque vytvořila pevnost a boje o ni pokračovaly do konce války. [3] Odbor válečných veteránů a válečných hrobů ministerstva obrany 12. listopadu 2026 oznámil úmrtí stoletého plukovníka ve výslužbě, posledního v Česku žijícího československého vojáka z těchto bojů. [1] Jedním z účastníků bojů byl tankista brigády, který byl v roce 1944 povolán do německé armády, po zajetí americkými vojáky se dostal do Británie a vstoupil do československé zahraniční armády; zemřel 12. listopadu 2026 ve věku 100 let. [1]
Boje u Dunkerque patřily k významným operacím československých pozemních jednotek na západní frontě za druhé světové války.[1] Jako tankista brigády se do bojů o přístav zapojil také muž, který byl původně povolán do německé armády a po zajetí Američany přešel v Británii do československé zahraniční armády; zemřel 12. listopadu 2026 ve věku 100 let. [1]
Za účast v bojích získal Československou vojenskou pamětní medaili se štítkem Francie a v únoru 2026 mu byl udělen francouzský Řád čestné legie V. stupně. [1]