Lanová dráha na Petřín je pozemní lanovka v Praze, která vede na vrch Petřín a má tři zastávky. Je součástí nabídky Dopravního podniku hl. m. Prahy.[1]
Historie
Provoz zahájila 25. července 1891. Pohon tehdy fungoval na principu vodní převahy. Lanovka jezdila i za první světové války a provoz byl ukončen v roce 1921, pravděpodobně pro vysoké ceny vody.[1]
K obnovení došlo v roce 1932, kdy byla dráha přestavěna na elektrický pohon. Sloužila přes třicet let. V roce 1965 poškodily trať rozsáhlé sesuvy půdy na Petříně. Po dvaceti letech výluky se lanovka v roce 1985 znovu rozjela a zároveň se stala součástí systému městské hromadné dopravy.[1]
V září 2024 poškodily dráhu i celý petřínský svah extrémní srážky. Vzhledem k plánované celkové rekonstrukci trati a výměně vozů lanovka provoz neobnovila. Poté se přestavovalo drážní těleso a osazovala se nová technologie. Patří k ní vozy čtvrté generace, jejichž návrh vytvořilo studio Anna Marešová designers. Nové vozy jsou více prosklené a přepraví 120 cestujících místo dřívějších 100. Dopravní podnik oznámil zahájení zkušebního provozu s cestujícími na 22. září 2026.[1]
Technické parametry
Podle provozovatele měla dosavadní dráha tyto parametry: délka trati 509 metrů, tři zastávky, dva vozy a překonávaná výška 126,19 metru. Největší sklon trati dosahoval 296 promile, rychlost jízdy byla 4 metry za sekundu a jízda trvala 3,2 minuty. Rozchod kolejnic činí 1 435 milimetrů a kapacita vozů byla 100 osob.[1]
Okolí trati
Ze stanice Nebozízek je podle provozovatele výhled na Pražský hrad a město. Poblíž rozhledny stojí Bludiště, což je zrcadlová síň umístěná v Pavilonu českých turistů. Ten vznikl roku 1891 na Výstavišti v Praze a rok poté ho přenesli na současné místo. Je miniaturou středověké brány Špička z vyšehradského opevnění a je v něm také panoramatický obraz Hájení Prahy proti Švédům.[1]
Lanovka prochází Hladovou zdí, kterou nechal v letech 1360 až 1362 postavit Karel IV. a která byla součástí středověkého opevnění. Název se vysvětluje pověstí o stavbě, která poskytla obživu chudým obyvatelům města. Na Petříně je též Štefánikova hvězdárna, činná od roku 1930, a kostel svatého Vavřince, písemně doložený roku 1135 a v letech 1735 až 1770 přestavěný do barokní podoby.[1]