Koh-i-noor Hardtmuth je česká společnost, která nabízí výtvarné potřeby, tvůrčí pomůcky pro děti, kancelářské vybavení i dárkové zboží. Podle jejích stránek ji v roce 1790 založil knížecí dvorní architekt Joseph Hardtmuth. Firma sídlí v Českých Budějovicích, odkud se celá řídí.[1]
Počátky a rodina Hardtmuthů
Národní technické muzeum ve vydaném katalogu výstavy připomíná, že Joseph Hardtmuth byl architektem. Navrhoval stavby v Lednicko-valtickém areálu, například minaret a akvadukt v Lednickém parku a Belveder u Valtic. Současně se věnoval podnikání a vynálezům, ačkoli nezískal odborné technické vzdělání. Vymyslel postup, jak vyrábět tuhu z méně kvalitního grafitu, vídeňskou kameninu s bezolovnatou glazurou, umělou pemzu i neapolskou žluť.[2]
Otcovu továrnu převzal Carl, nejmladší ze čtyř bratrů, a roku 1848 ji přenesl do Českých Budějovic, protože v okolí bylo dost potřebných surovin. Zpočátku mu pomáhal starší bratr Ludwig, proto se podnik od roku 1828 nazýval L. & C. Hardtmuth podle jejich křestních jmen. Carl dosáhl velkých obchodních úspěchů a císař František Josef I. ho za zásluhy povýšil do šlechtického stavu.[2]
Žlutá tužka a vynálezy
V rodinném podnikání pokračoval Carlův syn Franz, který zavedl řadu novinek s dopadem i na konkurenci a celé odvětví. Roku 1889 vyšla na trh tužka Koh-i-noor se zcela neobvyklou žlutou barvou, jež se rychle stala celosvětově známým znakem kvality. Franz také sestrojil takzvaný český mlýn grafitový, který dovoloval zpracovat dosud nevyužívaný krystalický grafit místo amorfního a podle skladby směsi určovat tvrdost tuhy. Z toho vzešla sedmnáctistupňová škála tvrdosti, v níž se označení skládá z písmen a číslic.[2]
Firma uvádí, že z její továrny pocházejí důležité inovace v oboru psacích potřeb: tuha z grafitu a jílu patentovaná už v roce 1802, zásada strojové výroby tužek a členění grafitových tužek podle tvrdosti od 8B do 10H, které později převzali i další výrobci jako světový standard. V roce 1900 získala žlutá tužka 1500 na pařížském Grand Prix významné ocenění.[1] Ve dvacátém století se rodina podle katalogu musela vyrovnat s koncem habsburské monarchie, s úbytkem společenské prestiže i s národnostními spory kvůli německému původu.[2]
Výroba a prodej podle stránek firmy
Podle stránek společnosti běží továrna v Českých Budějovicích od roku 1848 a stále vyrobí nejvíce zboží. Další závody leží v Městci Králové, Broumově a Milevsku, takže většinu produkce lze označit za českou; výjimkou jsou fixy z Bulharska. V Česku prodává téměř sto vlastních prodejen dceřiné společnosti Koh-i-noor Hardtmuth Trade. Zahraniční pobočky firma uvádí na Slovensku, v Německu, Polsku, Itálii, Rumunsku a Bulharsku a vyváží do více než devadesáti zemí.[1]
Potomkům Hardtmuthů podnik už nepatří. Jde o soukromou firmu rodiny Břízových, v jejímž čele stojí generální ředitel Vlastislav Bříza starší. Formálně patří do holdingu Koh-i-noor, který kromě spotřebního průmyslu zahrnuje zdravotnictví, energetiku, automobilový průmysl a strojírenství, pohostinství a nemovitosti.[1]
Vlastníci v novější době
Hospodářské noviny uvádějí, že Vlastislav Bříza nastoupil do Koh-i-nooru v dobách socialismu jako konstruktér. Od roku 1994 závod vedl pro podnikatele Petra Kellnera a v roce 2000 jej od něj koupil. Podle listu skupina kromě tužkárny zahrnovala výrobu zdravotnických potřeb, distribuci pohonných hmot a nástrojářskou divizi a patřilo k ní i několik jihočeských hotelů. Rodina se soustředila na rozvoj strojírenské části, kde získala firmy Ponas a Ronas a podle listu přibyl i brněnský Formex. Soutěž Podnikatel roku, kterou pořádá společnost Ernst & Young, Bříza vyhrál v roce 2014.[3]