Návrh na vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše (ANO) byl druhým pokusem opozice o odvolání kabinetu od jeho vzniku. Návrh na svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny podaly 25. září 2026 opoziční strany ODS, STAN, Piráti, KDU-ČSL a TOP 09, přičemž jej podepsalo všech 92 opozičních poslanců [1][2]. Schůzi na základě tohoto návrhu svolal předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) na úterý 29. září ve 14:00, přičemž se počítalo s pokračováním jednání ve středu [1][3]. Schůze byla svolána na termín deset dní před komunálními a senátními volbami [1].*
Důvody návrhu
Opozice zdůvodnila pokus o svržení vlády třemi okruhy témat: výší schodku návrhu státního rozpočtu na příští rok, který měl být podle opozice druhým nejvyšším v historii České republiky, dále nevyřešeným střetem zájmů premiéra Andreje Babiše a postupem vlády vůči ústavním institucím, soudům, neziskovému sektoru a médiím [1][2][3]. Předseda ODS Martin Kupka uvedl, že Babišova vláda svými kroky mění charakter České republiky k horšímu a že návrh není prázdné gesto, ale krok na obranu odpovědného hospodaření [1]. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib označil kabinet za nekompetentní nebo navedený a uvedl, že vláda pohrdá demokratickými institucemi a nezávislými soudy [1]. Předsedové TOP 09 Matěj Ondřej Havel a STAN Vít Rakušan kritizovali vládu za přístup k národní bezpečnosti a ruské hrozbě [1]. Předseda KDU-ČSL Jan Grolich uvedl, že rozpočet je v přímém rozporu s dřívějšími sliby vlády [1].
Rozložení sil ve Sněmovně
Aby Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru, musí pro ni hlasovat nejméně 101 ze 200 poslanců [1][3]. Vládní koalice ANO, SPD a Motoristé disponovala 108 mandáty [1][3]. Pokud by hlasování podpořilo všech 92 opozičních poslanců, museli by získat ještě nejméně devět hlasů z vládního tábora [3]. Předseda Sněmovny Tomio Okamura označil postup opozice za předvolební gesto [3]. Očekávalo se, že vládní kabinet hlasování ustojí [2][3].
Předchozí pokus o nedůvěru
Šlo o druhé hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše od jejího vzniku. První pokus proběhl počátkem února 2026 a byl vyvolán vyostřením konfliktu mezi hnutím Motoristé a prezidentem Petrem Pavlem, který odmítl jmenovat čestného prezidenta Motoristů Filipa Turka ministrem životního prostředí [1][3]. Úvodní den tehdejšího jednání trval přibližně dvanáct hodin a debata pokračovala následující den; členové vlády obviňovali opozici ze zdržování práce kabinetu, zatímco opoziční poslanci kritizovali vládu zejména kvůli postupu v konfliktu kolem Petra Macinky a prezidenta [3]. Vláda toto hlasování ustála [1][3].
Výsledek hlasování
Sněmovna o návrhu hlasovala 1. října 2026 po třech jednacích dnech; debata trvala zhruba 27,5 hodiny čistého času [4][5]. Pro vyslovení nedůvěry hlasovalo 83 přítomných opozičních poslanců, proti 94 poslanců koalice; omluveno bylo devět opozičních a 14 koaličních poslanců [4][5]. K pádu vlády by bylo potřeba nejméně 101 hlasů, kabinet ANO, SPD a Motoristů tak dál vládne s důvěrou Sněmovny [4][5]. Z dosavadních 22 pokusů o vyslovení nedůvěry vládě v dějinách samostatné České republiky uspěl jediný, v roce 2009 proti vládě Mirka Topolánka [5].