Bitva na Bílé hoře proběhla v neděli 8. listopadu 1620 na vrchu Bílá hora, který se nachází západně od Prahy. Střetlo se zde vojsko českých stavů s armádou císaře a katolické ligy. Výročí bitvy připomíná Vojenský historický ústav Praha, podle jehož textu se jedná o čtyřsté výročí tohoto střetnutí.[1]
Ústup od Rakovníka
Stavovské vojsko vedené knížetem Anhaltem ustupovalo od Rakovníka ve spěchu, těžký trén byl odeslán do Berouna, aby nezpomaloval postup. V sobotu 7. listopadu 1620 se od vojska oddělil král Fridrich, který odjel do Prahy k vyslancům svého anglického tchána. Stavovským silám se podařilo předstihnout císařsko-ligistickou armádu, jejíž postup brzdilo pomalu táhnoucí císařské vojsko. Odpoledne 7. listopadu zůstalo vojsko stát u Unhoště, přesun na Bílou horu nařídil Anhalt až v noci ze 7. na 8. listopadu.[1]
Přepad u Ruzyně
Většina uherských jezdců a část německých rejtarů strávila noc v Ruzyni. Tam je v ranních hodinách přepadl katolický předvoj tvořený valonskou pěchotou a polskými jezdci. Nepřipravení uherští jezdci ztratili podle textu VHÚ asi 200 mužů, přes tisíc koní, trén a plukovní pokladnu. Zbytek rozprášených jednotek uprchl na Bílou horu, kde vyvolal zmatek mezi odpočívajícími stavovskými vojáky.[1]
Postavení vojsk na Bílé hoře
Stavovské vojsko zaujalo postavení, které bylo považováno za pevné. Pravé křídlo se opíralo o zeď obory, linie se táhla přes nejvyšší místo Bílé hory až ke srázu směrem k Motolu, kde stálo levé křídlo. Linii zesilovala děla rozmístěná v částečném polním opevnění, rozsáhlejší opevnění vojáci pro nedostatek času a nářadí nevybudovali. Podle VHÚ šlo z pohledu útočníků o opevněné postavení na kopci, které bylo možné napadnout jen čelně, což představovalo riziko i při výrazné početní převaze.[1]
Počty vojska a taktika
Údaje o počtech vojáků na obou stranách se v dostupných pramenech liší. Císařsko-ligistické vojsko čítalo podle textu VHÚ asi 30 000 až 40 000 mužů, stavovské síly přibližně 15 000 až 20 000 mužů. Katolické jednotky byly seřazeny podle španělské školy do hlubokých tercií s velkou údernou silou, zatímco Anhalt postavil stavovské jednotky podle nizozemské školy, která užívala subtilnější útvary s menší hloubkou a větší pohyblivostí za předpokladu dobře vycvičeného vojska, což se o stavovských silách podle textu nedalo říci.[1]
Přechod Litovického potoka
Ligistická armáda dorazila ráno 8. listopadu 1620 k Litovickému potoku, který bylo možné pro okolní mokřady překonat jen po mostě. Most hájilo asi 500 stavovských mušketýrů.[1]