Betlémská kaple je kazatelský chrám v Praze na Starém Městě. Podle stránek ČVUT byla prvním kazatelským chrámem v Evropě.[1]
Založení
Kapli založili dvořan krále Václava IV. Hanuš z Mülheimu a staroměstský kupec Jan Kříž, jeden z mála Čechů mezi konšely na Staroměstské radnici. Zakládací listinu podepsali 24. května 1391 a kaple byla výslovně určena pro kázání v českém jazyce.[1] Zasvěcena je památce novorozenců, které v Betlémě nechal zavraždit král Herodes. Název Betlehem znamenal podle dobového výkladu Dům chleba ve smyslu duchovní potravy.[1]
Původní podoba
Půdorys má tvar nepravidelného čtyřúhelníku a hlavním stavebním materiálem byl lomový opukový kámen. V době působení Jana Husa byl strop kaple dřevěný, trámový, a vedly do ní tři vchody, z nichž žádný nebyl hlavní. Byly umístěny tak, aby příchozí nerušili prostor před kazatelnou. Kaple byla záměrně prostá, na rozdíl od výzdoby katolických kostelů.[1] Nikdy nebyla farním kostelem a vždy se označovala jen jako kaple, přestože se do ní vešlo až 3000 osob.[1]
Jan Hus
Historický význam získala kaple v letech 1402–1413, kdy v ní působil jako kazatel a administrátor Jan Hus. Narodil se roku 1371 v Husinci, v Praze získal roku 1396 hodnost mistra svobodných umění, roku 1400 byl vysvěcen na kněze a od března 1402 deset let kázal v Betlémské kapli.[1] Sedm let jeho činnost podporovali arcibiskup i král, ale jeho názory se stávaly sporné. V roce 1410 vydal papež příkaz k uzavření kaple. Hus přesto dál kázal a roku 1412 se postavil proti obchodu s odpustky, který měl financovat křížové výpravy. Tehdy ho přestal chránit i král.[1] Naposledy kázal v kapli v únoru 1413 a poté musel Prahu opustit. Na koncil do Kostnice odjel 14. října 1414, 28. října byl zatčen a 6. července 1415 upálen.[1]
Po Husovi
Roku 1622 kapli převzali od Karlovy univerzity jezuité, kteří obnovili katolickou bohoslužbu. Po zrušení řádu v roce 1773 přešla do majetku státu a o deset let později se nakrátko stala filiálním kostelem svatého Jiljí. V jezuitském svatováclavském semináři byla roku 1786 zřízena inženýrská škola, první Vysoké učení technické. Její ředitel František Herget, který na místě bydlel, provedl průzkum kaple a zjistil nebezpečné trhliny a hrozbu zřícení klenby.[1]