Benešovy dekrety jsou souhrnné označení pro dekrety prezidenta Československé republiky, které vznikly v době druhé světové války a krátce po ní. Fungovaly jako forma zákonodárné činnosti v době, kdy ústavní orgány republiky nemohly působit.[1]
Vznik a právní základ
Vládní text vysvětluje vznik dekretů válečnou situací. Československo se podle něj stalo první obětí totální války nacistického Německa, což dokládají mnichovská dohoda, odtržení části území a následná okupace zbytku českých zemí. Za okupace byli bývalí českoslovenští občané německé národnosti prohlášeni za německé státní příslušníky a část z nich se podle textu účastí v henleinovských bojůvkách stala de facto orgány německého státu na československém území.[1]
Dekrety se vydávaly od vytvoření prozatímního státního zřízení ve Velké Británii v roce 1940, kdy britská vláda a postupně i další státy protinacistické koalice uznaly prezidenta republiky za představitele zahraničního odboje. Podkladem byl ústavní dekret prezidenta č. 2 z 15. října 1940 o prozatímním výkonu moci zákonodárné, publikovaný pod č. 20/1945 Sb.[1]
Dekrety vydával prezident na návrh vlády, zpravidla po vyjádření Státní rady jako poradního politického orgánu. Spolupodepisovali je předseda vlády a ministři pověření jejich provedením. Na přípravě se podílela také Právní rada. Obě instituce byly zrušeny po ustavení vlády v Košicích 4. dubna 1945. Dekrety se vydávaly do ustavení Prozatímního Národního shromáždění, tedy do 28. října 1945. Podle předmětu úpravy se dělily na ústavní a ostatní, přičemž se lišily jen obsahem, nikoli formou přijetí.[1]
Označení a význam
Česká televize upozorňuje, že samotné označení „Benešovy“ je zavádějící. Edvard Beneš měl během londýnského exilu na podobu dekretů velký vliv, v poválečné době ale podle ní následoval spíše zradikalizovanou domácí politiku. Dekrety měly stabilizovat poválečné Československo, nakonec však posloužily také k rozsáhlému znárodňování a k odsunu milionů obyvatel. Podle televize to vše probíhalo víceméně v souladu s tehdejší mezinárodní politikou.[3]
Dekrety dodnes vyvolávají veřejné debaty a spory, v nichž se podle České televize často užívají nepřesná nebo zkreslená tvrzení.[3]
Spor o rod Walderode
Prezident Miloš Zeman označil soudní potvrzení restitučních nároků rodu Walderode na panství na Turnovsku za prolomení Benešových dekretů. Takový precedent podle něj ohrožuje český stát v dalších soudních sporech. Uvedl to v televizi Barrandov a dodal, že německá šlechta kolaborovala s nacisty.[2]