Zámek Ratibořice se nachází v Babiččině údolí u Náchoda. Současnou klasicistní a empírovou podobu získal přestavbou v letech 1825–1826 a dalšími úpravami v letech 1860–1864. Je spravován Národním památkovým ústavem, územní památkovou správou na Sychrově.[1]
Historie
První písemná zmínka o panském sídle a vsi v Ratibořicích pochází z roku 1388. Jako majitel je uveden rytíř Vaněk ze Žampachu, který se psal z Ratibořic. Od roku 1464 patřily Ratibořice k panství rýzmburskému. Původní tvrz zůstala neobydlená, postupně chátrala a na konci 16. století zanikla.[1]
Roku 1582 koupil Ratibořice i Rýzmburk rod Smiřických ze Smiřic a oba statky byly připojeny k náchodskému panství. Po bitvě na Bílé hoře panství získali Trčkové z Lípy. Poslední český majitel z tohoto rodu, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl roku 1634 zavražděn v Chebu spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna.[1]
Téhož roku postoupil císař Ferdinand II. náchodské panství Ottaviu knížeti Piccolominimu. V letech 1702–1708 nechal kníže Lorenzo z Piccolomini v Ratibořicích postavit barokní zámeček podle vzoru italských letohrádků, označovaný jako takzvané „casino“. Sloužil jako letní a lovecké sídlo.[1]
V roce 1792 koupil náchodské panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po jeho smrti v roce 1800 zdědila Náchod a Ratibořice jeho nejstarší dcera, vévodkyně Kateřina Frederika Vilemína Benigna Zaháňská (1781–1839), která si Ratibořice zvolila za stálé letní sídlo. V letech 1825–1826 nechala zámek přestavět ve stylu klasicismu a empíru. V okolí založila přírodně krajinářský park, postupně rozšířený na celé údolí řeky Úpy, a nechala vybudovat lovecký pavilon a palmový skleník.[1]
Vévodkyně Zaháňská na zámku hostila řadu osobností, mimo jiné rakouského kancléře knížete Klemense Metternicha a ruského cara Alexandra I. V roce 1813 propůjčila zámek k tajným jednáním diplomatů Pruska, Ruska a Rakouska o protinapoleonské koalici.[1]
Po smrti vévodkyně Zaháňské v roce 1839 bylo panství v roce 1840 prodáno říšskému hraběti Octavianu z Lippe-Biesterfeldu. V roce 1842 je zakoupil Jiří Vilém, říšský kníže Schaumburg-Lippe, suverénní panovník jednoho z malých severoněmeckých knížectví, společně se 114 vesnicemi a městečky, řadou průmyslových závodů a zámky v Náchodě, Chvalkovicích a Ratibořicích. Rod Schaumburg-Lippe nechal zámek v letech 1860–1864 upravit do dnešní podoby. Členové rodu byli sňatky spojeni s evropskými panovnickými dvory, zejména s dánskou královskou rodinou. V držení rodu zůstal zámek až do zestátnění v roce 1945.[1]
Spojení s Boženou Němcovou
Zámek a přilehlé Babiččino údolí jsou navštěvovány zejména v souvislosti s dílem české spisovatelky Boženy Němcové (1820–1862). Vévodkyně Zaháňská je veřejnosti známa jako „paní kněžna“ z jejího románu Babička. Kniha je idealizovaným obrazem dětství a raného mládí spisovatelky, které strávila s rodiči, sourozenci a babičkou v Ratibořicích, a vypráví o životě venkovského lidu, jeho všedních starostech a radostech.[1]
Současný stav
Zámek je společně s ostatními objekty v Babiččině údolí ve správě Národního památkového ústavu, územní památkové správy na Sychrově.[1]