Sloup Nejsvětější Trojice je barokní sloup na Horním náměstí v Olomouci. Statutární město Olomouc ho označuje za dílo vrcholného baroku a od roku 2000 je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.[1][2]
Vznik
Stavba začala roku 1717 a trvala 37 let, do roku 1754.[1] Sloup byl podle Národního památkového ústavu vysvěcen roku 1754.[2] Původním autorem podoby byl olomoucký kameník a architekt Václav Render, který sloup dobudoval do výšky prvního patra, dokončil kapli a část sochařské výzdoby. Na dokončení pracovali kameničtí mistři František Thoneck, Jan Václav Rokický, Augustin Scholz a Jan Ignác Rokický.[1] Sochařskou výzdobu zahájil Filip Sattler a po jeho smrti pokračoval Ondřej Zahner, který vytvořil 18 soch světců, figury světlonošů a sousoší Nanebevzetí Panny Marie. Vrcholové sousoší vytepal z mědi a pozlatil Šimon Forstner.[1]
Václav Render byl císařský privilegovaný architekt a kameník, pokřtěný 31. srpna 1669 a zemřelý 3. srpna 1733 v Olomouci. Roku 1694 se vrátil do rodného města, kde se stal měšťanem a kamenickým mistrem a jeho dílna se stala jednou z největších na Moravě. Je autorem mariánských morových sloupů v Litovli, Zábřehu, Mohelnici, Moravské Třebové, Uničově a Šumperku.[1]
Účel
Morové sloupy se rozšířily po Tridentském koncilu jako barokní prvek inspirovaný sloupem z roku 1614 na římském Piazza Santa Maria Maggiore. Podle stránek města olomoucký sloup již neodkazuje na konec moru, ale je čestným triumfálním sloupem.[1] Národní památkový ústav jej popisuje jako oslavu církve a víry a vyjádření vděčnosti za konec dvou morových vln na Moravě na počátku 18. století.[2]
Podoba a výzdoba
Sloup měří 32 metrů a 25 centimetrů a kruhová základna má průměr 17 metrů.[2] Ve třech patrech ho zdobí 18 soch světců, 12 figur světlonošů, 12 reliéfů apoštolů a tři reliéfy hlavních křesťanských ctností, alegorie Víry, Lásky a Naděje. Ve střední části stojí pozlacené měděné sousoší Nanebevzetí Panny Marie a na vrcholu sousoší Nejsvětější Trojice s archandělem Michaelem.[1] Dole je ukryta malá kaple s kupolovou klenbou.[1] Národní památkový ústav za výjimečné označuje kombinaci použitých materiálů a umístění malé centrální kaple s reliéfy v těle sloupu.[2]
Postavení
Podle Národního památkového ústavu je sloup od roku 2000 součástí Seznamu světového dědictví jako pozoruhodný příklad barokní památky specifické pro střední Evropu.[2]