Prozatímní státní zřízení bylo soustavou orgánů československého politického exilu za druhé světové války. Podle Úřadu vlády reprezentovaly po březnových událostech roku 1939 nepřerušenou kontinuitu československého státu orgány exilu vedeného Edvardem Benešem [1].
Československý národní výbor
Zahraniční odboj sídlil nejprve ve Spojených státech, od léta 1939 v Paříži a Londýně. Beneš zprvu usiloval o společný orgán odboje, nazvaný Ústředí či Direktorium, jejž měli sestavit vyslanci, kteří nevydali své úřady Němcům. Po vypuknutí války se naskýtala příležitost ustavit i prozatímní exilovou vládu, Paříž a Londýn však dovolily jen vznik Československého národního výboru. Měl zastupovat československý lid v zahraničí a řídit vojenské jednotky vytvářené ve Francii [1].
Předsedou výboru byl jen pro vnitřní potřebu Beneš, úřadujícím místopředsedou Jan Šrámek a členy Štefan Osuský, generálové Sergej Ingr a Rudolf Viest, Hubert Ripka, Juraj Slávik a Ernst Outrata. Výbor získal omezené mezinárodní uznání od Francie, Velké Británie a britských dominií. Cítil se být alespoň politicky exilovou vládou, a proto chtěl pečovat i o finance, zahraniční politiku, propagandu a sociální péči o emigranty. Zřídil k tomu Správy národního výboru jako obdobu ministerstev [1].
Administrativu výboru obstarávalo Předsednictvo v Paříži, vedené předválečným diplomatem Prokopem Maxou. Protože se Beneš kvůli nepřízni francouzské vlády usadil v Londýně, vznikla také londýnská část předsednictva vedená Jaromírem Smutným. Sídlila v ulici Park Street číslo 114 a podporovala Benešovu činnost směřující k uznání československé prozatímní vlády [1].
Uznání v roce 1940
Zásadní změnu přinesla porážka Francie a přesun exilového centra do Londýna. Velká Británie 21. července 1940 s určitými výhradami uznala prozatímní československou exilovou vládu vedenou Janem Šrámkem. Edvard Beneš v exilu převzal úřad prezidenta [1]. Podle Vojenského historického ústavu mělo prozatímní státní zřízení zpočátku tři pilíře: prezidenta republiky, vládu a Státní radu. Za jeho součásti se někdy uvádějí také československé vojenské jednotky, polní soudy a zastupitelství v zahraničí [2].
Vláda v Londýně
Prezident Beneš vládu jmenoval již 22. července 1940 a formálně šlo o pokračování Československého národního výboru v Paříži. Britové ji uznali jen jako prozatímní. Zpočátku měla třináct členů, politiky z povolání i nestraníky. Až 18. července 1941 ji Velká Británie a Sovětský svaz uznaly jako definitivní [2].
Součástí vlády bylo Ministerstvo národní obrany. Po celou válku mělo úřadovnu uprostřed Londýna na Piccadilly, v domě s číslem 134. Jeho personál pocházel z dřívější československé vojenské správy působící ve Francii. Resort téměř po celou válku vedl generál Sergej Ingr. Po jeho jmenování hlavním velitelem československé armády v září 1944 řízením ministerstva pověřen Jan Masaryk. Rudolf Viest se od 27. října 1941 stal státním ministrem, od 8. května 1942 pak zastupoval ministra [2]. Vojenskou kancelář prezidenta republiky vedl od 1. srpna 1940 do poloviny června 1944 generál Antonín Hasal [2].