Městská část Praha 5 leží na levém břehu Vltavy v sousedství historického jádra Prahy. Podle stránek městské části patří rozlohou 27,49 km² i počtem obyvatel k největším v Praze.[1]
Poloha a území
Hladová zeď, zachované středověké opevnění, ji z velké části odděluje od historického jádra Prahy. Osídlení území dokládají nálezy již z pravěku. Pátou městskou část tvoří Smíchov, Košíře a Motol, dále Hlubočepy, Radlice a Jinonice-Butovice, k nimž přibývá jižní výběžek Malé Strany zvaný Újezd.[1] Území je pestré. Najdeme zde uliční zástavbu a vilové čtvrti, menší sídliště i nové obytné komplexy, dále továrny a několik chráněných přírodních území. Pro území jsou typické také letohrádky a bývalé usedlosti, které stojí v zahradách. Terén je členěn několika rovnoběžnými údolími, jimiž protékají potoky ústící do Vltavy. Znak městské části vychází z upraveného původního znaku Smíchova.[1]
Smíchov
Smíchov je centrální částí Prahy 5. Poprvé je zmiňován snad koncem 13. století. Zbraslavská kronika jej uvádí v souvislosti s korunovací Václava II., při níž zde byl postaven dřevěný palác pro korunovační hostinu. Název Smíchov se poprvé objevuje roku 1406 ve dvorských deskách.[1] Větší část území zaujímaly od středověku vinice a chmelnice, k tomu dvory, pole a církevní zahrady, při Vltavě stály mlýny. Od konce 16. století, zejména za pobytu Rudolfa II. v Praze, si zde pražští měšťané a šlechtici zakládali letohrádky v zahradách. Koncem 17. století přešla část Smíchova do majetku rodu Schwarzenberků.[1]
V 18. století vzniklo několik manufaktur a od počátku 19. století se Smíchov proměňoval. Zahrady a letohrádky ustupovaly továrnám a Smíchov získal přezdívku „stokomínový Manchester“. Předměstím, druhým nejstarším v Praze, se stal roku 1838. Městem byl prohlášen roku 1850, což se potvrdilo zpětně teprve v roce 1903. Vlastní samosprávu má od roku 1848. Radnice ze druhé poloviny 19. století stojí dodnes na Štefánikově třídě a naproti ní stojí kostel sv. Václava. Stavební ruch vrcholil v posledním desetiletí 19. století a na počátku 20. století se centrum přesunulo na dnešní náměstí 14. října, kde na místě původní botanické zahrady vyrostla tržnice a Národní dům, obě secesní budovy.[1]
Košíře
První záznam o Košířích pochází z roku 1185. Ve středověku patřily pozemky církvi a královské komoře. Za Karla IV. zde byly zakládány vinice pražských měšťanů. Obec později náležela různým šlechtickým rodům a částečně nejvyššímu purkrabství. Válečné pustošení v 18. století zničilo téměř všechny vinice. V 19. století přibývalo obyvatel a vzniklo několik továren. Roku 1851 byly Košíře připojeny ke Smíchovu, od roku 1859 jsou opět samostatnou obcí a roku 1896 se Košíře staly městem se znakem a vlastní radnicí. Ta stojí dodnes na Plzeňské třídě.[1]
Chronologie
- — Pražští radní vzali na vědomí záměr zřídit ve vile Mrázovka v Praze 5 Centrum duševního zdraví pro seniory, které má využívat městská organizace Palata. Pražský patriot Pražský deník