Ministerstvo spravedlnosti je ústřední orgán státní správy soudů. Sídlí v Praze 2, ve Vyšehradské ulici 16, v domě čp. 427.[1]
Sídlo
Budova ministerstva stojí na místě dřívějšího kláštera svatého Bartoloměje, který založila Eliška Přemyslovna. V roce 1505 byl na tomto místě postaven středověký špitál a kostel svatého Bartoloměje v Podskalí. V roce 1784 byl kostel na rozkaz císaře Josefa II. uzavřen a špitál zrušen.[1]
Historie
Ministerstvo spravedlnosti bylo zřízeno 20. března 1848 jako jedno ze čtyř ministerstev Rakouska-Uherska, společně s Ministerstvem financí, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem kultu a vyučování. V jeho čele stál nejprve hrabě Ludwig Taaffe, kterého zakrátko vystřídal Franz von Sommeruga.[1]
Po vzniku Československa se prvním ministrem spravedlnosti stal František Soukup, který byl podle webu ministerstva jedním z takzvaných „mužů 28. října“ spolu s Aloisem Rašínem, Jiřím Stříbrným, Antonínem Švehlou a Vavro Šrobárem. Soukup se podílel na tvorbě prvních zákonů Československé republiky a po odchodu z funkce ministra spravedlnosti zastával až do roku 1939 další veřejnou funkci.[1]
Působnost
Ministerstvo spravedlnosti připravuje právní předpisy, které ovlivňují život občanů v oblastech práva občanského, obchodního, trestního a procesního. Z jeho činnosti pocházejí také právní úpravy týkající se profesí, jako jsou soudci, advokáti, notáři a exekutoři.[2]
Legislativní činnost ministerstva se zaměřuje na oblasti občanského práva hmotného a procesního, trestního práva, insolvenčního práva a práva profesního.[2]