Milena Jesenská byla česká novinářka a překladatelka narozená v Praze v roce 1896. Je známá jako autorka článků v českých novinách a časopisech a jako adresátka dopisů Franze Kafky.[1]
Mládí
Dětství ji poznamenala smrt matky, která zemřela, když bylo dceři šestnáct let. Vztah k otci, univerzitnímu profesoru Janu Jesenskému, nebyl jednoduchý. V roce 1915 absolvovala pražské dívčí gymnázium Minerva a na přání otce studovala několik semestrů medicíny.[1] Inklinovala k intelektuální bohémě, v kavárnách se potkávala se spisovateli, mezi nimi s Maxem Brodem a také s Franzem Werfelem. Provdala se za literáta Ernsta Pollaka a v březnu 1918 spolu odešli do Vídně.[1]
Novinářka ve Vídni
Domácnost financovala především ona. Psala do módních časopisů, dávala hodiny češtiny a postupně si vybudovala pověst novinářky. Po vzniku Československa posílala z Vídně příspěvky do pražských novin a časopisů jako tamní korespondentka. Její texty podávají obraz Rakouska v prvních letech po válce.[1]
Franz Kafka
Rozhodla se přeložit povídku Franze Kafky, což vedlo ke spolupráci a později k milostné korespondenci. Seznámili se při její krátké návštěvě Prahy na podzim 1919, setkali se dvakrát a poté si již jen psali.[1] Kafka o ní Maxi Brodovi napsal, že je pro něj „živoucí oheň“, jakého dosud nepoznal, a Brod označil jejich dopisy za jedny z nejkrásnějších milostných dopisů, jaké četl.[1] Korespondenci ukončil v roce 1923 sám Kafka. Vedle jeho obav ze sklouznutí přátelství do erotické roviny se nabízí jako vysvětlení i jeho zhoršující se zdraví; zemřel v červnu 1924.[1]
Po návratu do Prahy
Manželství s Pollakem se rozpadlo. Odešla s Franzem Xaverem Schaffgotschem do vesnice nedaleko Drážďan, kde publikovala v levicově orientovaných časopisech. V roce 1925 se vrátila do Prahy a roku 1927 se podruhé provdala za architekta Jaromíra Krejcara. Roku 1928 se jim narodila dcera.[1] Zdravotní potíže tišila morfiem, stala se na něm závislou a podstoupila odvykací kúru.[1] Patřila k pražské literární scéně a přispívala do deníku Tribuna, Národních listů a Lidových novin. Koncem dvacátých let krátce pracovala jako redaktorka v týdeníku Pestrý týden.[1]
Článek Ďábel u krbu
V jednom ze svých nejznámějších článků, Ďábel u krbu, napsala, že dva lidé mají jediný rozumný důvod ke sňatku, totiž že se nemohou nevzít.[1]