Leoš Janáček (1854–1928) byl český skladatel, učitel, dirigent, klavírista, spisovatel a folklorista. Narodil se v Hukvaldech, ale většinu života prožil v Brně, kde měla premiéru převážná část jeho děl. Podle webu Národního divadla Brno patří k nejpozoruhodnějším hudebním tvůrcům dvacátého století.[1]
Postavení v hudbě
Datem narození patří Janáček ke generaci Antonína Dvořáka, svými skladbami však podle Národního divadla Brno náleží k nejprogresivnější hudbě minulého století. Ve věku téměř sedmdesáti let stál po boku skladatelů o jednu či dvě generace mladších, jako jsou Arnold Schönberg, Alban Berg a Igor Stravinskij. Ke konci života se stal jedním z nejoblíbenějších skladatelů, přesto zůstal s Brnem těsně spjat. Přispěl k rozvoji tamního kulturního života organizační, dirigentskou a pedagogickou činností.[1]
Dětství a studia
V roce 1865 přišel jako jedenáctiletý z Hukvald do Brna. Otec jej poslal do nadace augustiniánského opatství svatého Tomáše ve Starém Brně. Opatství tehdy vedl osvícený opat Cyril Napp a působili v něm například skladatel Pavel Křížkovský, zakladatel genetiky Gregor Mendel a filozof a novinář František Matouš Klácel. Hudebně nadaní chlapci přijatí do nadace se podle světle modrých stejnokrojů nazývali „modráčci“ a dostávali kvalitní hudební vzdělání, aby se mohli podílet na produkcích a koncertech opatství.[1]
Poté Janáček studoval na německé střední škole zaměřené na humanitní a přírodní vědy a na brněnském učitelském ústavu. Po absolvování v roce 1874 na ústavu zůstal jako pomocný učitel. V roce 1874 byl přijat také na pražskou varhanickou školu. V letech 1879 a 1880 krátce studoval na konzervatořích v Lipsku a ve Vídni, ale usoudil, že se tam už nemá co učit.[1]
Činnost v Brně
Působil jako sbormistr a dirigent v Řemeslnickém spolku Svatopluk (1873–1876) a ve Filharmonickém spolku Beseda brněnská (1876–1888). Beseda se za jeho vedení vyvinula ve velké kantátové těleso, s nímž mohl uvádět například Mozartovo Requiem, Beethovenovu Missu solemnis a Dvořákův Stabat Mater. V té době již skládal a odklánel se od učitelské dráhy. Zapojil se rovněž do Družstva českého národního divadla v Brně, Ruského kroužku a Klubu přátel umění.[1]
Krátce po návratu z Lipska se oženil se Zdenou Schulzovou, dcerou ředitele učitelského ústavu. Podle webu Národního divadla Brno nebylo manželství příliš šťastné a první vážná krize přišla brzy po svatbě, i když se páru narodila dcera Olga.[1]