Antonín Dvořák přišel na svět 8. září 1841 v Nelahozevsi a byl nejstarší z devíti dětí. Národní muzeum, jehož součástí je Muzeum Antonína Dvořáka, na svých stránkách uvádí stručný životopis tohoto skladatele, z něhož vychází následující přehled jeho dětství a začátků.[1]
Dětství v Nelahozevsi
Dvořákova rodina byla v kraji hodně rozvětvená a patřili k ní drobní sedláci a živnostníci. Jeho otec měl v obci řeznictví a hostinec, ale potýkal se s existenčními potížemi. Hudbu miloval, jako amatér hrával a v hostinci měl licenci na citeru a harmoniku. Synovi občas musel po škole vypomáhat s řemeslem, k němu ho ale nenutil. Zažité tvrzení, že se Dvořák vyučil řezníkem, podle muzea vyvrátilo odhalení padělku výučního listu řeznického cechu.[1]
Po nástupu do školy ho hudebně vedl místní učitel Josef Spitz. Chlapec brzy zpíval a hrál na housle na nelahozeveském kůru a občas pomáhal při bohoslužbách v sousedních vesnicích. Muzeum uvádí také historku o tom, jak malý houslista udivoval hosty otcova hostince při vystoupení domácí kapely.[1]
Zlonice, Česká Kamenice a Praha
Když roku 1853 dokončil obecnou školu v Nelahozevsi, poslali dvanáctiletého Dvořáka k příbuzným do Zlonic, aby se u hudebníka Antonína Liehmanna zdokonalil v hudbě. Liehmann ho naučil základy generálbasu, harmonie a improvizace. Dvořák se kromě varhan a klavíru učil hře na housle a violu a hrál také v Liehmannově kapele. Následoval krátký pobyt v České Kamenici, kde se zlepšoval v němčině, a odchod do Prahy na varhanickou školu.[1]
Na varhanické škole studoval v letech 1857 až 1859. Výuka probíhala pouze německy a Dvořák se učil praktické hře na varhany, tedy improvizaci a studiu varhanních skladeb. Na absolventském vystoupení v červenci 1859 přednesl skladby J. S. Bacha i dvě vlastní práce; se spolužákem Sigmundem Glanzem navíc zahrál čtyřruční úpravu jedné Bachovy fugy.[1]
Hudebník v Praze
Žádost o varhanickou službu u sv. Jindřicha v Praze neměla úspěch, a tak působil dál jako violista v kapele Karla Komzáka, kam nejspíš vstoupil v září po skončení studií. Hrával i v pražském orchestru Cecilské jednoty. Komzákova kapela vystupovala při tancovačkách, v restauracích a na promenádách. Když se roku 1862 otevřelo české Prozatímní divadlo, stali se její členové divadelním orchestrem a Dvořák v něm setrval téměř devět let, do roku 1871.[1]
Právě tehdy začal skládat; některé z prvních děl později sám zničil. Nejstarší dílo s opusovým číslem, Smyčcový kvintet a moll z roku 1861, napsal v téměř dvaceti letech.[1]