Kostel svatého Jakuba Většího, uváděný též jako kostel svatého Jakuba Staršího, je chrám minoritského kláštera na Starém Městě pražském. Stojí v ulicích Malá Štupartská a Jakubská, naproti východu z Ungeltu.[1]
Dějiny
Podle konventu minoritů kostel založil v roce 1232 král Václav I., zřejmě v souvislosti se vznikem Starého Města pražského. Stavba mohla souviset také s tím, že se do Čech roku 1212 dostaly ostatky svatého Jakuba.[1]
Dnešní chrám pochází z pozdější doby. Roku 1319 začal Jan Lucemburský stavět protáhlou trojlodní baziliku s dlouhým a vysokým kněžištěm a dvěma průčelními věžemi. Gotickou stavbu dokončil Karel IV. v roce 1374. Podle zdroje jde o druhý nejdelší chrám v Praze, po svatovítské katedrále. Sloužil jako místo slavnostních obřadů při pohřbech panovníků: v roce 1378 zde bylo vystaveno tělo Karla IV. na katafalku obklopeném pěti sty svícemi a roku 1577 byl v kostele dočasně pohřben císař Maxmilián II.[1]
Po požáru v roce 1689 provedl architekt Jan Šimon Pánek barokní úpravu. Stavebně byla dokončena roku 1702, interiér byl dovršen v letech 1736 až 1739. Úprava zbavila vnějšek gotických tvarů, půdorys však stále odpovídá gotické stavbě z první poloviny 14. století.[1]
Podoba kostela
Kostel je trojlodní bazilika s presbyteriem a barokním chórem a věží na jihozápadě. Výzdobu průčelí vytvořil Ottavio Mosto, který nad portály zhotovil tři štukové reliéfy: svatého Františka z Assisi, svatého Jakuba a svatého Antonína Paduánského.[1] Interiér po restauraci z roku 1941 tvoří vysoký a dlouhý prostor s gotickou dispozicí, nad bočními loděmi jsou barokní tribuny. Prostor člení pilastry z umělého mramoru od K. Schartzmanna se štukaturami A. Bolly. Na klenbě hlavní lodi jsou malby ze života Panny Marie a Oslavení Nejsvětější Trojice od F. Voget z roku 1736, které F. Duchoslav v roce 1881 přemaloval.[1]
Umělecká výbava
Nejstarším sochařským dílem v kostele je pozdně gotická polychromovaná Pieta z doby kolem roku 1500 na hlavním oltáři, zachráněná při požáru roku 1689. Oltářní obraz Umučení svatého Jakuba namaloval Václav Vavřinec Reiner.[1] Za umělecky nejcennější považuje zdroj vrcholně barokní náhrobek nejvyššího českého kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic z let 1714 až 1716 podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu, ozdobený sochami Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.[1]
Kostel má třetí největší soubor obrazů Petra Brandla po kostele Panny Marie Vítězné a kostele svaté Markéty v Břevnově. Jsou to čtyři oltářní obrazy z prvního dvacetiletí 18. století na oltářích Všech svatých, svatého Václava, Nanebevstoupení Panny Marie a svatého Josefa. Mezi další obrazy patří Útěk do Egypta od Jana Jiřího Heinsche a Svatý Florián od Michala Václava Halwachse.[1]
Nad bočním vchodem z ambitů pod nedostavěnou severozápadní věží je pamětní deska z roku 1615 na počest cechu řezníků, který podle zdroje v letech 1420 a 1611 zachránil minority a kostel před zpustošením.[1] Na kruchtě jsou varhany z roku 1705 a chrám je podle konventu známý jako koncertní prostor, kde se konají varhanní koncerty.[1]