Kladrubský klášter je benediktinský klášter v Kladrubech v západních Čechách. Podle výkladu Národního památkového ústavu ho roku 1115 založil kníže Vladislav I.[1]
Založení a poloha
Západní pohraničí knížecích Čech bylo na počátku 12. století kolonizací téměř nedotčeným územím. Za vlády Vladislava I. začaly nejzápadnější části země přitahovat osadníky z vnitrozemí i ze zahraničí a dostaly se pod přímý vliv Přemyslovců. Vladislav I. podle většiny pramenů založil v roce 1115 benediktinský klášter, který se podílel na zakládání vesnic a zřizování cest.[1] Kladruby byly vybrány i ze strategického důvodu, protože ležely poblíž Norimberské obchodní stezky vedoucí z okolí Norimberku přes Prahu až k Baltu.[1] Pozdně románská trojlodní bazilika byla dokončena roku 1233 a vysvěcena za přítomnosti krále Václava I.[1]
Konec 14. století
Politická situace na konci 14. století se odrazila i v dějinách kláštera. Král Václav IV. chtěl klášter zrušit a jeho majetek použít k založení nového biskupství pro západní Čechy, čímž by oslabil vliv arcibiskupa Jana z Jenštejna. Arcibiskup však uznal volbu nového opata z řad kladrubských benediktinů a zánik kláštera zabránil.[1] Nemohl už zachránit generálního vikáře Jana z Pomuku, jehož smrt prohloubila rozkol mezi králem a arcibiskupem. Jan z Pomuku byl v roce 1729 svatořečen jako Jan Nepomucký a prohlášen za zemského patrona Čech, druhého patrona Bavorska a spolupatrona Mnichova.[1]
Barokní přestavba
Největšího uměleckého rozkvětu dosáhl klášter za opata Maura Fintzguta, zvoleného roku 1701. Ten nechal přestavět klášterní kostel. Oslovil dva architekty, Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho Aichela, a vybral projekt Santiniho. Kostel byl v letech 1711 až 1726 přestavěn ve formě barokní gotiky, která zvýraznila jeho stáří a architektonický význam.[1] Santini využil původní konstrukce románské trojlodí v obvodovém zdivu i v příčné lodi a částečně zachoval románské pilíře mezilodních arkád v chórové části.[1]