Klášter Plasy je rozsáhlý areál bývalého cisterciáckého kláštera, později zámku, ležící zhruba 20 kilometrů severně od Plzně v Plzeňském kraji. Po staletí tvořil výraznou dominantu okolní krajiny. Historicky patřil do Rakovnického kraje, ale svým vlivem určoval především dění v severní části dnešního Plzeňského kraje.[1]
Založení a středověký rozvoj
Klášter založil roku 1144 kníže Vladislav II. Šlo o první cisterciácký klášter, který vznikl z podnětu panovníka.[1] Jeho majetek rostl jak díky darům, tak díky práci samotných řeholníků. Kromě dávek od poddaných se komunita živila sítí dvorů, které cisterciáci sami obhospodařovali nebo spravovali. Dřevěné provizorní stavby se v areálu postupně nahrazovaly kamennými.[1]
Rozvoj přerušily husitské války. V roce 1421 byl klášter vypálen, komunita se rozptýlila, hospodářské zázemí bylo rozchváceno a postupné zabírání statků zmenšilo panství na minimum.[1]
Barokní přestavby
Hospodářství se stabilizovalo až po třicetileté válce, což odstartovalo řadu přestaveb trvajících do zrušení kláštera. V letech 1661 až 1666 nechal opat Tengler raně barokně přestavět původní kostel.[1] Na konci 17. století opat Ondřej Trojer společně s architektem Jeanem Baptistem Matheyem vystavěl třípatrové sýpky s hodinovou věží a severně od nich novou prelaturu. Upravil také hospodářský dvůr a mimo klauzuru zcela přestavěl hřbitovní kostel sv. Václava.[1]
Za opata Eugena Tyttla vstoupil do služeb kláštera architekt Jan Blažej Santini Aichel. Společně zahájili novostavbu konventní budovy, která vznikala v letech 1711 až 1740. Stavbu doplňuje podzemní vodní systém, který byl nutný kvůli bažinaté půdě v meandru řeky Střely.[1] Na výzdobě a vybavení se podíleli další umělci: fresky a obrazy vytvořili Jakub Antonín Pink, František Antonín Müller a Josef Kramolín, sousoší pro Karlův most v Praze zhotovil Matyáš Bernard Braun a v kostele jsou dodnes k vidění díla Petra Brandla. Konventní budovu po Santiniho smrti dokončil Kilián Ignác Dientzenhofer.[1] Opati současně obnovovali hospodářské dvory, aby měl klášter soběstačné hospodářství.[1]
Zrušení kláštera a zámek
Klášter byl zrušen 9. listopadu 1785 v rámci josefínských reforem. Jeho majetek převzal státní Náboženský fond, který měl financovat přeměnu církevní správy. Mniši mohli odejít do jiného kláštera v zemi či v zahraničí nebo působit jako světští kněží na farách.[1]
V roce 1826 bývalý klášter koupil kancléř Klement Václav Lothar Metternich, který měl zájem zejména o pozemky o rozloze přibližně 10 000 hektarů. Panství tak doplnilo jeho dosavadní državu Kynžvart. Metternich si Plasy zvolil za místo posledního odpočinku a je v nich dodnes pohřben v rodinné hrobce.[1] Za kancléře a jeho potomků se Plasy znovu staly správním, kulturním i průmyslovým centrem: vznikla huť na odlévání litiny, obnovila se výroba piva a rozvíjela se hudební a divadelní činnost.[1]