Karel Kryl

Karel Kryl byl básník a písničkář, který se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži a zemřel 3. března 1994. Pamětní deska na jeho rodném domě ho řadí k osobnostem Pražského jara a sametové revoluce [1].

Rodiště a dětství

Narodil se v domě v Kroměříži, kde žila rodina tiskaře Karla Kryla staršího poté, co se po německém záboru Sudet roku 1938 musela odstěhovat z Nového Jičína. V Kroměříži žil do roku 1957 [1].

Pamětní deska

Na rodném domě na adrese Březinova 1041/9 v Kroměříži je deska z černého terrazza. Odhalena byla 12. dubna 2014 v přítomnosti zástupců Kroměříže, z jejíhož podnětu vznikla. Nápis uvádí, že se v domě narodil Karel Kryl, a připomíná data 12. 4. 1944 a 3. 3. 1994. Označuje ho za básníka a písničkáře, který patří k osobnostem Pražského jara roku 1968 a revoluce z roku 1989 [1].

Exil v Německu

Rozhlasová stanice Radio Wave připravila k nedožitým sedmdesátým narozeninám Karla Kryla rozhovor s jeho dlouholetou družkou, která s ním žila od roku 1976 až do jeho smrti v roce 1994. Hovořilo se v něm o jeho paralelním životě, o komunistickém Československu a o osobnostech, které se k Krylovi později začaly hlásit [2].

Kryl žil v exilu v Německu přes dvacet let, přesto se nikdy nechtěl vzdát československého občanství. Podle jeho družky byl se svým domovem a kořeny pevně spojen, žil podle tradic své babičky a vždy říkal, že skutečný básník se projevuje jen svou mateřštinou. V roce 1976, kdy se poznali, žil v exilu sedm let a bydlel v olympijské vesnici v Mnichově, kam se přestěhoval z mnichovské čtvrti Schwabing. Okolo sebe měl mnoho přátel a bungalovy, v nichž žili, sloužily i k setkávání mladých Čechů a Slováků [2].

Dvojí život

Podle rozhovoru Kryl trvale žil v Německu, ale často jezdil na koncerty do Československa. Německo bylo podle jeho družky útočištěm klidu, cesty za koncerty byly jeho opakem, protože chtěl události měnit a uvádět věci do pohybu. O situaci doma, kde měl v komunistických strukturách rodinu, mluvil velmi často. Všechny peníze vkládal do vydávání svých desek a knih [2].

Do Československa se po roce 1989 vrátil na pohřeb své matky. Jeho družka tento návrat označila za smutný, protože matka pro něj znamenala všechno. Sama poprvé přijela do Prahy v roce 1991 [2].