Bazilika Navštívení Panny Marie stojí na Svatém Kopečku u Olomouce, na vrchu východně od města. Je poutním místem spojeným s klášterem premonstrátů Hradisko, jehož pozemek tvoří základ celého areálu.[1][2]
Počátky poutního místa
Dějiny místa se pojí s postavou Jana Andrýska, syna olomouckého měšťana Samuela Andrýska, který se do Olomouce přistěhoval z Ratiboře po roce 1623. Jan Andrýsek obchodoval s vínem a při cestách do Rakouska navštěvoval kostel sv. Martina nad Lulčí u Tučap. Zavázal se, že pokud zbohatne, postaví Panně Marii kapli na kopci východně od Olomouce. Slib dlouho odkládal, až jej k jeho splnění podle vyprávění dvakrát vyzvala ve snu Matka Boží.[1]
Koncem února 1629 dorazil Andrýsek během silné sněhové bouře na místo nad vesnicí Droždín, kde podle vyprávění spatřil kopec prozářený světlem, podobné tomu, které se mu zjevovalo ve snu. Pozemek patřil klášteru premonstrátů Hradisko. Opat Leodegarius a převor Maximilián Pracher Andrýskův záměr přijali a olomoucké biskupství dalo 13. března 1629 souhlas ke stavbě kaple. Základní kámen posvětil téhož roku nově zvolený opat Pracher.[1]
Stavba kaple na místě zvaném Svatá Hora byla dokončena za čtyři roky a posvěcena 3. dubna 1633 olomouckým světícím biskupem Filipem Breunerem. Na oltáři stál od předchozího roku kamenný reliéf Panny Marie s Ježíškem, o jehož nálezu vyprávěl poustevník pověřený službou kostelníka. Podle jeho líčení obraz na oltář položili neznámí bíle odění poutníci. Podle textu farnosti dnes převažuje mínění, že šlo o starší uměleckou plastiku dříve uctívanou na jiném místě v přírodě.[1]
V den svěcení kaple měl podle svědectví nabýt zraku do té doby slepý Alexandr Bory, syn šlechtice. Olomoucká biskupská konzistoř si k případu vyžádala písemnou výpověď od lékaře dr. Stupaniho a měšťana Erazima Blitlinga.[1]
V roce 1642 obsadili Olomouc Švédové a okupovali ji osm let. V roce 1645 jeden švédský poručík vhodil do kaple zapálený smolný věnec, po požáru zůstaly jen holé zdi a milostný obraz se ztratil.[1]
Stavba dnešního chrámu
Podle latinského nápisu na průčelí byla svatyně na počest Navštívení Panny Marie u Alžběty vybudována padesátým hradišťským opatem Alešem a dokončena jeho nástupcem Norbertem Želeckým z Počenic. Posvětil ji roku 1679 olomoucký biskup Karel kníže z Lichtenštejna, výzdobou ji nechal opatřit opat hradišťského kláštera Robert Sancius.[2]
Vnitřní výzdoba vznikala ve dvou obdobích: v letech 1675–1679 byla provedena klenba, v letech 1722–1732 plochy od chrámové římsy dolů. Štukovou výzdobu presbytáře, místy hlubokou až 30 centimetrů, vytvořili v letech 1675–1679 italští mistři Quirico Castelli, Domenico Gagini, Carlo Borsa a Matteo Contessa. Freskovou výzdobu al secco provedl mladý Ital jménem Jakub podle podkladů olomouckého augustiniána Antonína Lublinského, s motivy invokací loretánských litanií. Na klenbě presbytáře jsou tři velké freskové obrazy: Nejsvětější Trojice nad hlavním oltářem, Boží oslava třemi charitkami uprostřed a Nanebevzetí Panny Marie na třetím poli.[2]
Podoba chrámu
Osa chrámu nemíří přesně od západu k východu, jak je u křesťanských staveb obvyklé, ale směrem k mateřskému klášteru Hradisko, takže od hlavního oltáře je na klášter výhled.[2]
Průčelí je pilastry vertikálně rozděleno na tři pole a masivní římsou horizontálně na dolní a horní část. V dolní části je portál se třemi barokními sochami štědrosti, fámy a naděje od Josefa Winterhaldera z roku 1731, nad vstupem je kamenná deska s latinským nápisem o historii stavby. Tři niky v dolní části průčelí obsahují sochy sv. Štěpána, patrona kláštera Hradisko, uprostřed, a patronů premonstrátského řádu sv. Augustina a sv. Norberta po stranách. Horní část průčelí završuje kamenná plastika Panny Marie svatokopecké s Ježíškem.[2]
Křídla rezidencí po stranách průčelí nesou na vrcholové římse plastiky dvanácti apoštolů a dvou morových patronů, dílo Josefa Winterhaldera z roku 1739. Před chrámem na schodišti stojí od roku 1909 dvě sochy sv. Cyrila a Metoděje.[2]
Interiér je řešen jako podélná jednolodní stavba se dvěma sakristiemi a kaplemi po obvodu. Nad křížením hlavní a příčné lodi se stejnou výškou a šířkou se klene prostorná kupole. Valená klenba s lunetami je pokryta plastickou štukou a freskami, což je podle textu farnosti pro tak rozměrnou štukaturu z druhé poloviny 17. století v českých zemích vzácností.[2]