_1.jpg)
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje je bývalý klášterní kostel ve Velehradě ve Zlínském kraji. Správu baziliky zajišťuje římskokatolická farnost Velehrad, podle jejíhož textu je Velehrad jedním z nejvýznamnějších poutních míst České republiky.[1]
Cisterciácký klášter
V roce 1205 přišli do údolí cisterciáčtí mniši. Klášter pojmenovaný podle blízké vsi Veligrad, dnešního Starého Města, navázal na starší tradici sahající do 9. století, kdy na Moravu přišli Konstantin a Metoděj. Zakladateli byli moravský markrabě Vladislav Jindřich a jeho bratr Přemysl Otakar I. Podle textu farnosti mohli místo zvolit proto, že zde podle legendy přijal křest z rukou svatého Metoděje kníže Bořivoj. Velehrad měl sloužit jako pohřebiště moravské větve Přemyslovců.[1]
Stavba konventního kostela začala kolem roku 1215. Kostel byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, jak bylo u cisterciáckých kostelů obvyklé, spolupatronát svatých Cyrila a Metoděje přidal v roce 1932 dekret papeže Pia XI. Původní románsko-gotická stavba měla podobu trojlodní baziliky na půdorysu latinského kříže, byla dlouhá devadesát devět metrů a na východní straně se rozšiřovala do pětilodí chórových kaplí s apsidami. Zpočátku sloužila jen mnichům, obyvatelé předklášteří užívali kostelík Cyrilka před branou kláštera.[1]
Proměny stavby
V roce 1421 vypálili velehradské opatství moravští husité a klášter potom na sto padesát let chátral. Stavba se měnila opravami, mimo jiné vznikla renesanční věž vysoká sto metrů. Středověkou podobu kostel ztratil po velkém požáru v roce 1681, po němž následovala raně barokní přestavba. Stavba byla zkrácena o průčelí s románským portálem, vzniklo nové průčelí se dvěma věžemi, z bočních lodí se příčkami vytvořilo čtrnáct kaplí, nad křížením lodí byla klenuta kopule a vysokou věž nahradila barokní lucerna. Bazilika je od té doby dlouhá 86 metrů a zachovala proporce a půdorys románsko-gotické stavby.[1]
Menší požár v roce 1719 podnítil opravy interiéru, jemuž podle textu dali dnešní podobu sochař a štukatér B. Fontana a freskaři I. Egstein a I. Etgens. Kostel byl po desetiletích oprav znovu vysvěcen v roce 1735.[1]
Od zrušení kláštera po poutní místo
Klášter byl zrušen v roce 1784 a kostel začal sloužit jako farní. Obyvatelé předklášteří neměli prostředky na údržbu, takže budova desetiletí pustla. Obnovy se dočkala v souvislosti s cyrilometodějským kultem, který vrcholil při miléniích v letech 1863 a 1885. Pro rozvoj Velehradu měl význam také příchod jezuitů v roce 1890. Místo navštěvovaly tisíce poutníků a konaly se zde unionistické kongresy, které farnost označuje za předchůdce dnešního ekumenického úsilí.[1]