Anežský klášter, nazývaný také klášter Na Františku, je klášterní komplex v Praze 1 na adrese U Milosrdných 17. Patří k nejstarším gotickým stavbám Prahy a nese jméno své zakladatelky, přemyslovské princezny svaté Anežky České.[1] Podle stránek Národní galerie Praha je budova jedním z objektů, které galerie provozuje.[1]
Založení a první staletí
Anežka Přemyslovna, narozená patrně roku 1211 a zemřelá roku 1282, založila s podporou královské rodiny na počátku třicátých let 13. století klášter klarisek a menších bratří. Krátce nato do něj sama vstoupila a stala se jeho představenou.[1] Podle anglické verze stránek byla dcerou Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské.[2] Svatořečena byla roku 1989.[1]
Klášter Na Františku představoval první sdružený dvojklášter klarisek a menších bratří v Záalpí. Zároveň vznikal jako rodová hrobka Přemyslovců. Konala se v něm královská korunovace a pohřby panovníků a odpočinula zde i svatá Anežka.[1] Význam kláštera po její smrti neupadl a ctili jej také Lucemburkové, nástupci Přemyslovců.[1]
Proměny od husitských válek do zrušení
Řeholnice v klášteře žily do začátku husitských válek. Když války skončily, vrátily se a snažily se klášter obnovit. V době rudolfínské klášter převzali dominikáni, čímž definitivně zanikl klášter menších bratří. Pozemky se rozprodaly a postupně na nich vyrostla nová městská čtvrť. Dominikáni odešli a klarisky se vrátily, úpadek kláštera však nezastavily.[1] Roku 1782 klášter zrušil Josef II. a následně byl prodán v dražbě.[1]
Záchrana a zpřístupnění
Zchátralému klášteru, pronajímanému pro různé účely, opakovaně hrozilo zboření. Naposledy zánik navrhl koncem 19. století asanační plán Prahy, klášter ale díky svému významu zůstal uchráněn.[1] Již od počátku 20. století jej postupně dokumentovali, zkoumali a opravovali. Dochovalo se jádro jedinečné dispozice bývalého dvojkláštera.[1] Za národní kulturní památku byl prohlášen v sedmdesátých letech 20. století a po dlouhé rekonstrukci byl v osmdesátých letech zpřístupněn.[1]
Prohlídka a zahrady
V přízemí areálu je prohlídkový okruh o historii dvojkláštera a jeho zakladatelce. Součástí je lapidárium, které sídlí v bývalém konventu klarisek, tedy v černé kuchyni a refektáři, a v části menších bratří, kde zabírá ambit. Vystaven je významný soubor architektonických zlomků z doby, kdy klášter vznikal, dále zakládací desky oltářů a náhrobní kameny.[1] Obě klášterní zahrady jsou celoročně a zdarma přístupné. Vede jimi prohlídkový okruh, na němž se spojuje klášterní architektura se sochami předních českých umělců.[1] V zahradách je instalováno téměř dvacet děl současných českých autorů. Výjimkou je dílo Františka Bílka Golgota z roku 1892, jedna z prvních sochařových realizací.[1]
Praktické informace
Podle stránek Národní galerie Praha se vstupuje z ulic Na Františku a Anežská. Zastávky jsou Staroměstská (metro A), Náměstí Republiky (metro B), Dlouhá třída (tramvaje 6, 8, 15, 26 a autobus 207) a Právnická fakulta (tramvaj 17).[1] Anglická verze stránek uvádí otevírací dobu úterý až neděle od 10 do 18 hodin.[2] Zahrady jsou podle stránek otevřeny každý den včetně pondělí: od března do května 10–18 hodin, od června do srpna 10–20, od září do října 10–18 a od listopadu do února 10–16 hodin. Za nepříznivého počasí jsou uzavřeny.[1] Údaje jsou uvedeny tak, jak je zveřejňuje provozovatel na své stránce.