Žatec a krajina žateckého chmele je kulturní krajina na severozápadě České republiky, v Žatecké kotlině při středním toku řeky Ohře [1]. Památka dokládá kontinuální vývoj pěstování, zpracování a obchodu s chmelem, který je podle správce památky základem vaření piva po celém světě [1]. Na Seznam světového dědictví UNESCO byla zapsána v roce 2023 jako zatím jediná památka reprezentující krajiny s chmelnicemi a stavby spojené se zpracováním a obchodováním chmele [2].
Vznik zápisu na Seznam UNESCO
Výbor pro světové dědictví rozhodl o zápisu památky na 45. rozšířeném zasedání v Rijádu v pondělí 18. září 2023 [1][2].
Složení památky
Památku tvoří dvě vzájemně se doplňující komponenty [1]. Komponentu 1, nazvanou Krajina žateckého chmele, tvoří venkovské chmelnice s malými vesnicemi Trnovany a Stekník, kde se nachází zámek Stekník v péči Národního památkového ústavu [2]. Pro tuto krajinu je charakteristické převažující využití zemědělských ploch pro pěstování chmele spolu se stavbami souvisejícími s chmelařstvím [2].
Komponentu 2, Žatec, tvoří historické centrum města v rozsahu historického jádra a Pražského předměstí spolu s průmyslovým předměstím z 19. století [2]. Tento soubor s různorodou zástavbou je podle Národního památkového ústavu vynikajícím příkladem městského zázemí pro pěstování, zpracování, uchovávání a vývoz chmele [2]. Žatec je chmelařským centrem oblasti s unikátním souborem chmelařských skladů a sušáren, kde probíhalo další zpracování chmele zakončené jeho prodejem a vývozem do světa [1]. Obě komponenty jsou si geograficky blízké a jsou spojené řekou Ohří [2].
Čím je krajina charakteristická
Hlavní pěstovanou odrůdou v této oblasti je Žatecký poloraný červeňák, který je podle Národního památkového ústavu nejznámější odrůdou chmele na světě [2]. Oblast nabízí podmínky pro pěstování chmele, hlavní aromatické složky při výrobě piva [2]. Venkovská část, nazvaná Žatecká chmelařská krajina, obsahuje nejcennější a nejúrodnější chmelnice, kde se chmel po staletí pěstoval a šlechtil, a dále historická sídla a objekty spojené s jeho zpracováním ihned po sklizni [1].
Podle Národního památkového ústavu je tato postupně se vyvíjející kulturní krajina a její stavební dědictví svědectvím tradice, která zde trvá více než 700 let a pokračuje dodnes [2]. V krajině se nachází řada prvků, od tradičních chmelnic přes stavby pro sušení, balení, certifikaci a skladování chmele až po části historické dopravní sítě silnic, železnice, řeky Ohře a dalších vodních toků [2]. K těmto prvkům patří také související administrativní, kulturní a církevní stavby a kulturní zvyklosti [2]. Tato krajina se specifickými budovami a stavbami spojenými s produkcí chmele dokládá podle Národního památkového ústavu těsnou interakci venkovské chmelařské krajiny a jejího městského zázemí [2].