Teplice jsou město v Ústeckém kraji. Jejich historické jádro společně s Šanovem tvoří městskou památkovou zónu Teplice, jak uvádí Památkový katalog Národního památkového ústavu.[1] Chrání se tak dvě historická města, Teplice a Šanov.[1]
Středověký vývoj
Počátek rozvoje Teplic souvisí s klášterem benediktinek, který zde v 60. letech 12. století založila královna Judita. Poblíž něj vzniklo lokační jádro osady, která pravděpodobně velmi brzy nabyla městský ráz. Doba povýšení na město se neví, avšak v polovině 13. století už Teplice městem nesporně byly.[1]
Jádro uvnitř hradeb mělo poněkud nesouměrný půdorys. V jihovýchodním koutu stál klášter, který po husitských válkách zanikl a v renesanci byl přestavěn a rozšířen na zámek. V severozápadním koutu ležela Tržní náměstí. Obě ohniska spojovala Dlouhá ulice a hradby měly čtyři brány.[1] Středověké město mělo i předměstí s hospodářským zázemím, ta ale téměř beze stopy zanikla a připomínají je jen některé místní názvy, například Mariánský dvůr.[1]
Lázně a průmysl
Hospodářství města stálo až do 19. století hlavně na lázních. Soustředily se u kláštera, kolem Lázeňského náměstí a Lázeňské ulice, kde je řada cenných lázeňských budov.[1] Železnice z Teplic do Ústí nad Labem, otevřená v roce 1858, urychlila růst průmyslu v regionu i růst města.[1] Nové ohnisko zástavby vzniklo u nádraží. Během 60. a 70. let 19. století se vyměřila řada nových čtvrtí, například část mezi dřívější Krupskou branou a nádražím podél Masarykovy ulice, dále Benešovo a Tržní (Schmeykalovo) náměstí. Od 70. let se začala zastavovat Vrchlického ulice, první vilová čtvrť, kde stály domy významných průmyslníků. Poslední ulice současného centra přibyly v 90. letech, hlavně v údolí zvaném Wiesenthal, dnešní Kollárově ulici.[1]
Na konci 19. století a v první polovině 20. století patřily Teplice k největším městům v zemi. Památkový katalog uvádí, že se v nich dochovaly památky ze všech období, od románského klášterního konviktu přes historizující lázeňské budovy až po moderní městské paláce a obchodní domy.[1]
Šanov
Také Šanov vděčil za svou prosperitu lázeňství. Poloměstský ráz nabýval už v 18. století, kdy začaly vznikat nepřerušené řady domů v U Hadích a U Kamenných lázní. Opravdu městské řady historizujících činžovních domů kolem lázeňského parku a bývalé návsi ale vznikly až v polovině 19. století.[1] Městem se Šanov stal po dostavbě kostela sv. Alžběty v roce 1884. Už roku 1896 byl kvůli finančním potížím a neudržitelnému samostatnému chodu správně spojen s Teplicemi.[1] Hlavním prostorem Šanova je lázeňský park, dnešní sady Čs. armády, s nejdůležitějšími lázeňskými budovami.[1]
Součástí zóny je i Lípová ulice, historická spojnice Teplic a Šanova, a tzv. Židovský vrch, kde stála velká historizující synagoga, kterou nacisté zničili roku 1939.[1]