
Nejvyšší soud v rozsudku zpřístupněném 9. listopadu 2026 na úřední desce s konečnou platností nevyhověl muži, který se domáhal popření otcovství u dítěte počatého metodou asistované reprodukce. Při zákroku bylo použito sperma dárce a muž tvrdil, že předpokládal použití pouze svého genetického materiálu. Soud zdůraznil, že s možností použití dárcovského spermatu předem písemně souhlasil.[1][2]
Průběh řízení
Muž podepsal souhlasné prohlášení rodičů, na jehož základě jej matrika zapsala jako otce. Později podal návrh na popření otcovství, který podpořila i matka dítěte, jeho někdejší partnerka. Okresní soud návrh v roce 2025 zamítl s odůvodněním, že se neprokázalo uvedení muže v omyl: před každým cyklem totiž podepsal žádosti, poučení a informované souhlasy, a vyjádřil tak vůli stát se otcem i v případě použití materiálu od dárce. Rozhodnutí v roce 2026 potvrdil krajský soud s odkazem na občanský zákoník, podle něhož nelze popřít otcovství k dítěti narozenému mezi 160. a 300. dnem od umělého oplodnění. Výjimkou je chybějící souhlas partnera nebo zjištění, že matka otěhotněla přirozeně s jiným mužem.[1][2]
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
V dovolání muž namítal, že možnost použití materiálu anonymního dárce vnímal jen jako záložní variantu a že chyběl informovaný souhlas ke konkrétní metodě, která byla provedena. Nejvyšší soud uvedl, že souhlas muže s umělým oplodněním partnerky zákon považuje za právní akt, jímž muž přijímá roli otce. Podle soudu je primární ochrana zájmu dítěte narozeného s pomocí asistované reprodukce na právně uznaném otci, pokud byl zákrok proveden s jeho souhlasem. Kvalita vztahů mezi rodiči a dítětem ani jejich pozdější postoje k rodičovství nejsou v řízení o popření otcovství významné.[1][2]
Senát s předsedou Romanem Fialou v rozsudku uvedl, že otcovství k dítěti vzešlému z umělého oplodnění není dílem náhody jako u přirozeného početí, ale jde o „úmyslný právní a morální závazek“ vůči matce i dítěti. Soudy podle ČTK upřednostnily nejlepší zájem dítěte, například s ohledem na otcovu vyživovací povinnost.[1][2]