Národní knihovna České republiky otevřela 3. listopadu 2026 dostavěný Centrální depozitář v Praze-Hostivaři. Investice stála přibližně 767,3 milionu korun včetně DPH a budova má kapacitu pro zhruba tři miliony knihovních jednotek [1][2].
Objekt nabízí 9685 metrů čtverečních užitkové plochy, z toho 5440 metrů čtverečních je určeno k trvalému uložení fondů. Úložná kapacita činí přibližně 64 kilometrů. Klimatizované depozitáře mají udržovat teplotu kolem 18 stupňů Celsia a relativní vlhkost kolem 50 procent. Dokumenty chrání požární signalizace a plynové hašení dusíkem. Regály umožňují ukládat kromě běžných svazků také mapy, plakáty a další dokumenty [1][2].
Fond knihovny ročně přibývá zhruba o 90 000 tištěných svazků, které knihovna získává například z povinných výtisků [1][2]. V budově vznikl prostor pro přírůstky Národního konzervačního fondu, mapy a další velké formáty Univerzálního knihovního fondu, svazky Slovanské knihovny a rozměrné archiválie Archivu Národní knihovny. Stěhování fondů se má dokončit v lednu 2027. Zbývající rezerva má sloužit dalšímu rozšiřování sbírek i přesunům fondů při dalších fázích rekonstrukce Klementina [1][2].
Součástí stavby je také zázemí odborných pracovišť pro ochranu fondů, správu a zpracování sbírek, výzkum a záchranu dokumentů poškozených při mimořádných událostech [1]. Vznikl zde prostor pro plánované Evropské interdisciplinární centrum záchrany knihovních fondů ELCRIC, které má pomáhat knihovnám a dalším paměťovým institucím po povodních, požárech a dalších mimořádných událostech a sloužit také ke vzdělávání a výcviku odborníků z Česka i zahraničí [2].
Slavnostního otevření se zúčastnil ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) a bývalý ministr Martin Baxa (ODS). Generální ředitel knihovny Tomáš Foltýn označil investici za vklad České republiky do vlastní kulturní paměti a budoucnosti. Klempíř uvedl, že ochrana kulturního dědictví patří k základním odpovědnostem státu [1][2].