Národní archiv je organizační složkou státu zřízenou zákonem č. 499/2004 Sb. Je ústředním archivem České republiky a zajišťuje péči o archiválie pocházející od ústředních úřadů českého a československého státu, vzniklé od středověku až do současnosti, a také o archiválie dalších původců [1]. Archivní soubory, které spravuje, mají rozsah více než 130 běžných kilometrů [1].
Historie
Počátky ústředního archivu českého státu sahají do 12. století a jeho vývoj probíhal ve dvou liniích [2]. První linii představuje listinný archiv panovnického rodu Přemyslovců, dnes nazývaný Archiv České koruny, jehož nejstarší dochovaná listina pochází z roku 1158 [2]. V polovině 18. století byl tento archiv rozdělen na vídeňskou a pražskou část. Pražská část byla do Archivu země České začleněna v roce 1884, vídeňská část se do Prahy vrátila v roce 1920 v rámci archivní rozluky s Rakouskem [2]. Fond Archiv České koruny obsahuje 2 824 listin z let 1158 až 1935. V roce 1977 byl prohlášen kulturní památkou a v roce 1988 jej vláda nařízením č. 132 ze dne 17. srpna 1988 prohlásila národní kulturní památkou [2].
Druhá linie vývoje je spojena s existencí ústředních správních institucí počínaje českou královskou kanceláří, doloženou již ve 12. století. Vlastní archiv této kanceláře, dříve nazývaný stará registratura, je doložen k roku 1567 [2]. Archiv postupně nesl název podle instituce, která jej spravovala: od 16. století archiv české kanceláře a české komory, od počátku 20. let 17. století archiv starého českého místodržitelství, od roku 1749 archiv reprezentace a komory, od roku 1763 archiv českého gubernia, od roku 1850 archiv českého místodržitelství a od roku 1919 archiv ministerstva vnitra [2].
Organizaci archivnictví nebyla do roku 1918 věnována náležitá pozornost, rakouská archivní reforma z let 1894–1895 byla do první světové války realizována jen částečně [2]. Dne 20. listopadu 1918 svolal kulturní odbor Národního výboru v Praze takzvanou archivní anketu, poradu předních českých archivářů o organizaci československého archivnictví [2]. Z této porady vzešel návrh na vytvoření všeobecného státního archivu v Praze sloučením Archivu země České, místodržitelského archivu a Archivu Národního muzea, který se však kvůli kompetenčním sporům mezi ministerstvem vnitra a Ministerstvem školství a národní osvěty během první republiky neprosadil [2]. Po roce 1918 tak vznikla pouze řada rezortních archivů, mezi nimi Archiv ministerstva vnitra zřízený v roce 1919 z místodržitelského archivu, přejmenovaný v roce 1950 na Ústřední archiv Ministerstva vnitra, a Československý státní archiv zemědělský založený v roce 1919 při Ministerstvu zemědělství, od roku 1952 nazývaný Ústřední zemědělsko-lesnický archiv [2].
Úkoly a činnost
Národní archiv ukládá, spravuje a zpracovává svěřené archivní fondy a sbírky a zpřístupňuje je, přičemž za zákonných podmínek umožňuje nahlížení do archiválií [1]. Provádí výběr archiválií ve skartačním a mimoskartačním řízení u veřejnoprávních původců, jako je Úřad vlády nebo ministerstva, a spolupracuje se soukromoprávními subjekty při systematické akviziční činnosti [1]. Prostřednictvím badatelen poskytuje přístup k archiváliím a odborný informační servis a zajišťuje prodej vlastních publikací [1]. Disponuje podle vlastního popisu největší odbornou archivní knihovnou v České republice, která je přístupná veřejnosti [1]. Kontroluje výkon spisové služby u veřejnoprávních původců s celostátní působností a vede evidenci svěřeného segmentu národního archivního dědictví [1].
Archiv má postavení výzkumné organizace a provádí výzkum podle rozvojového programu, provádí konzervaci a restaurování archiválií a mikrobiologické průzkumy [1]. Plní úkoly ústředního vědeckovýzkumného pracoviště v oblasti preventivní péče, konzervace a restaurování archiválií i v oblasti uchovávání a zpřístupňování nových forem nosičů informací, včetně dokumentů v digitální podobě [1]. Zřizuje Národní digitální archiv a provozuje Národní archivní portál a provozuje dezinfekční linku určenou k dekontaminaci napadených dokumentů a archiválií [1].
Vydává odborná periodika Historická fotografie, Sborník archivních prací, Paginae historiae a Informační list pro otázky elektronické spisové služby a dokumentů v digitální podobě [1]. Organizuje výstavy, přednášky, konference a exkurze a ve spolupráci s vysokými školami se podílí na vzdělávání nových generací odborníků [1]. Spolupracuje s domácími i zahraničními archivy a dalšími paměťovými institucemi a je členem odborných mezinárodních platforem, mimo jiné EBNA, DLM Forum, Dilcis Board, AUdS a ICARUS [1].