Letohrádek královny Anny je renesanční budova na východním okraji Královské zahrady Pražského hradu v Praze. Nechal ji stavět Ferdinand I. pro svou manželku Annu Jagellonskou a stavba trvala podle stránek Prague City Tourism v letech 1538 až 1560.[1] Dnes slouží jako výstavní prostor pro výtvarné a užité umění.[1]
Vznik stavby
Ferdinand I. založil za hradbami Pražského hradu královskou zahradu a roku 1538 v ní začal budovat letohrádek. Královna Anna se dokončení nedožila, zemřela roku 1547 po narození patnáctého dítěte. Ferdinand opustil Prahu po požáru roku 1541, který stavbu přerušil.[1]
Podle stránek Prague City Tourism vznikl letohrádek podle projektu a modelu italského stavitele a kameníka Paola della Stelly v italském renesančním slohu. Stavbu vedl Giovanni Spatio, po něm G. Maria del Pambio. Práce pokračovaly v letech 1548 až 1552 pod vedením Paola della Stelly, který vytesal také kamenné reliéfy na arkádách galerie.[1] Roku 1563 stavbu dokončili Hans Tirole a hlavně Bonifác Wohlmut, jenž přidal první patro.[1]
Výzdoba a podoba
Stránky označují letohrádek za nejčistší renesanční architekturu mimo italské území.[1] Budovu obepíná 80 centimetrů vysoký ornamentální a figurální vlys, 36 sloupů vnějších arkád má zdobené toskánské hlavice a na stěnách je 114 reliéfů. Zobrazují převážně výjevy z mytologie, lovu a válek. Mezi nimi je i zakladatel Ferdinand I. s řádem Zlatého rouna na prsou, který své ženě podává květ fíkovníku. Kámenická práce je provedena v jemnozrnném pískovci.[1]
Přízemí s obytnými prostorami obklopuje arkádová galerie, v prvním patře byl taneční sál a galerie. Měděná střecha ve tvaru obrácené lodní kýl byla zdobena červenobílými pruhy a malovanými symboly Českého království.[1]
Pozdější osudy
Letohrádek nejvíce využíval Rudolf II., který v prvním patře zřídil astronomickou observatoř. Mezi hosty byli Tycho Brahe a Johannes Kepler. Sám císař tu zemřel roku 1612 po ztrátě královského titulu. Poté byl letohrádek opuštěn a roku 1648 jej vyplenili švédští vojáci. V průběhu času se mu říkalo také Belvedere, což stránky označují za nesprávný název, Ferdinandeum podle zakladatele nebo Observatorium.[1]
Josef II. letohrádek přenechal armádě, která v něm zřídila dělostřeleckou laboratoř. Roku 1836 při příležitosti korunovace Ferdinanda V. dosáhl nejvyšší purkrabí Karel Chotek vystěhování dělostřelců. V letech 1841 až 1855 architekti Bernard Grueber a Petr Nobile budovu obnovili a upravili na obrazárnu vlasteneckých přátel umění. Vznikl tehdy také monumentální klasicistní schodiště.[1]
Přístup
Podle stránek Prague City Tourism bude letohrádek od května 2026 uzavřen déle než rok. Přístup do Královské zahrady omezen nebude.[1]