.JPG)
Státní zámek Lednice je zámek v obci Lednice na jižní Moravě, součást Lednicko-valtického areálu. Původně středověké sídlo dnes spravuje Národní památkový ústav a patří k nejnavštěvovanějším památkám v zemi.[1]
Postavení a správa
Zámek je od roku 1945 majetkem státu. Spravuje ho Ministerstvo kultury ČR prostřednictvím Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Kroměříži. Novogotická přestavba v 19. století z něj vytvořila romantické sídlo v rozsáhlém parku o rozloze téměř 200 hektarů. Podle webu zámku v něm návštěvník najde palmový skleník, benátskou kašnu, římský akvadukt, čínský pavilon, minaret a umělou zříceninu Janův hrad. Díky propojení staveb s krajinou formovanou člověkem byl celý Lednicko-valtický areál v roce 1996 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.[1]
Od tvrze k zámku
První historická zpráva o místě pochází z roku 1222. Stávala tu tehdy zřejmě gotická tvrz s dvorcem, kterou roku 1249 král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfriedu Sirotkovi.[1]
V 16. století nechal podle textu zřejmě Hartmann II. z Liechtensteina zbourat středověkou vodní tvrz a postavit renesanční zámek. Koncem 17. století byl i ten zbořen a vznikla barokní rezidence s velkou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu; jízdárna se dochovala ve zhruba původní podobě. Po polovině 18. století prošel zámek další úpravou a roku 1815 byly odstraněny přední trakty barokní budovy.[1]
Dnešní podoba vznikla v letech 1846–1858. Kníže Alois II. z Liechtensteinu tehdy považoval Vídeň za nevhodné místo pro letní slavnosti, a nechal proto Lednici přestavět na reprezentační letní sídlo v duchu anglické gotiky.[1]
Interiéry
Reprezentační sály v přízemí sloužily velkým setkáním evropské šlechty. Mají vyřezávané stropy, dřevěné obložení stěn a vybraný mobiliář; dnes tvoří první prohlídkový okruh. V prvním patře jsou soukromé pokoje Liechtensteinů, ve druhém patře pokoje dětí a jejich guvernantek spolu s muzeem loutek Milana Knížáka.[1]
Rod Liechtensteinů
Liechtensteinové drželi Lednici od roku 1322 do roku 1945, kdy byl jejich majetek zkonfiskován, tedy více než šest století. Původem pocházeli ze Štýrska a postupně získali pozemky na obou stranách moravsko-rakouské hranice. Jejich postavení na Moravě se zásadně změnilo za bratří Karla, Maxmiliána a Gundakara; Karel a Maxmilián získali sňatky bohatství rodu Černohorských z Boskovic. Bratři přestoupili z luterství ke katolictví. Karel, působící na dvoře Rudolfa II., se roku 1604 stal zemským hejtmanem na Moravě a roku 1608 byl povýšen do knížecího stavu, přičemž získal opavské knížectví. Knížecí titul, dědičný, rod obdržel 20. prosince 1608 jako první v zemích Koruny české.[2]
Po bitvě na Bílé hoře a porážce stavovského povstání v roce 1620 rod skupováním zkonfiskovaných majetků získal postavení nejbohatšího moravského rodu. Velký pozemkový majetek mu umožnil rozsáhlé stavební podnikání v Lednici.[1]