.jpg)
Kolín leží ve Středočeském kraji asi 60 km východně od Prahy, na obou březích Labe v místě, kde řeka mění směr toku ze západního na severní [1]. Město se nachází na okraji Polabské nížiny, která patří ke Středolabské tabuli, zatímco od jihu a západu k němu zasahují výběžky Českomoravské vrchoviny [1]. Jeho střed stojí na skalním ostrohu na levém břehu řeky [1]. V okolí se rozkládají lužní lesy, mimo jiné chráněná lokalita Veltrubský luh [1]. Podle údajů Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska má Kolín rozlohu 35 km², průměrnou nadmořskou výšku 220 metrů a žije v něm asi 33 tisíc obyvatel [1].
Založení a středověký rozvoj
Královské město Kolín vzniklo před rokem 1261, pravděpodobně z podnětu krále Přemysla Otakara II., přestože osídlení v okolí sahá už do pravěku [1]. Panovníci městu udělovali výsady, díky nimž se sem stěhovali němečtí kolonisté i české obyvatelstvo, přilákané mimo jiné blízkými stříbrnými ložisky u Kutné Hory [1]. Od 14. století zde žila i židovská komunita, která se postupně rozrůstala [1].
Půdorys středověkého Kolína odpovídal dalším městům založeným Přemyslem Otakarem II.: pravoúhlá síť ulic obehnaná hradbami obklopovala rozsáhlé náměstí, dnes nazývané Karlovo [1]. Na jihovýchodním okraji města na výšině stál chrám sv. Bartoloměje, na opačném, severozápadním konci u Labe se nacházel dominikánský klášter, zaniklý během husitských válek [1]. Na jeho místě nechal husitský hejtman Bedřich ze Strážnice vybudovat malý hrad nazývaný Lapis refugii, který ve druhé polovině 16. století přestavěl rod pánů ze Žerotína na renesanční zámek [1]. Žerotínové o zámek po čase přišli, neboť císař Rudolf II. jim neprodloužil jeho zástavu, a panství pak královská komora zastavovala opakovaně dalším majitelům [1].
České obyvatelstvo a hospodářský význam
Již v době husitských válek v Kolíně převážilo české obyvatelstvo [1]. Díky poloze na křižovatce obchodních cest se město stalo hospodářským a kulturním centrem středního Polabí [1].
Třicetiletá válka a pobělohorské období
V 17. století přerušila rozvoj města třicetiletá válka [1]. Po porážce stavovského povstání roku 1620 postihly Kolín pobělohorské konfiskace a dočasná ztráta městských práv [1]. Postupně sílil nátlak na rekatolizaci, kvůli němuž část nekatolického obyvatelstva odešla do emigrace [1]. Město bylo během války několikrát obsazeno vojsky, zvlášť v paměti obyvatel zůstalo rabování vojáků švédského generála Torstensona v roce 1643 [1].
Poválečná obnova a baroko
Po skončení třicetileté války v roce 1648 se Kolín ze škod vzpamatovával jen pomalu, počet obyvatel klesl na přibližně třetinu předválečného stavu [1]. Nejvýznamnější stavbou druhé poloviny 17. století je podle zdroje klášter kapucínů s kostelem Nejsvětější Trojice, jehož výstavbu podpořila okolní šlechta i kolínští měšťané [1]. Na konci 17. a v průběhu 18. století prošly kostely ve městě přestavbami a jejich interiéry doplnil barokní mobiliář a výzdoba, vznikaly také nové kapličky a drobné církevní stavby [1].