Holašovice

Holašovice jsou vesnice v jižních Čechách, součást obce Jankov. Jejich historické jádro je vesnickou památkovou rezervací a od roku 1998 je zapsáno na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.[2][3] Na seznamu zastupuje Česko jako jedna z řady dobře dochovaných vsí.[3]

Historie

Podle oficiálního webu vesnice sahá vývoj dnešní obce do poloviny 13. století. Pravidelný půdorys naznačuje, že vsi vznikly na zelené louce, bez staršího sídelního útvaru, v rámci kolonizace jihočeského pohraničí.[1] Osídlení oblasti je mnohem starší. Asi pět kilometrů od vsi, u rybníka Dehtář, bylo nalezeno neolitické sídliště a z mladší doby bronzové pocházejí bronzové předměty nalezené v bezprostřední blízkosti, které jsou dnes ve sbírkách Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.[1]

První písemná zmínka pochází z roku 1292 z listiny krále Václava II. Král tehdy vyhověl potomkům Slavomíra z Němčic, kteří žádali o vrácení pozemků držených vyšebrodským klášterem. Klášter dostal jako náhradu královské vesnice jihovýchodně od Netolic, mezi nimi Holašovice. Zůstaly klášterním majetkem až do roku 1848.[1] Krumlovský urbář z roku 1510 uvádí první jména holašovických hospodářů a ukazuje, že obyvatelstvo bylo tehdy převážně české. To se změnilo po morové epidemii v letech 1520 až 1521.[1]

Sídlo se vyvíjelo mimořádně stabilně: počet i rozmístění usedlostí zůstaly téměř beze změn a novější zástavba i zemědělský areál leží mimo kompaktní středověké jádro.[1]

Vzhled a hodnota

Usedlosti soustředěné kolem rozlehlé obdélníkové návsi s kaplí svatého Jana Nepomuckého tvoří soubor, který podle Národního památkového ústavu dokládá vyspělost lokačních počinů v době vrcholné středověké kolonizace.[3] Obytné domy a sýpky se k návsi obracejí převážně štíty a na dvory se vjíždí zděnými branami. Zástavba má podobu z 19. století, kdy vzniklo takzvané selské baroko s průčelími zdobenými jemným štukem. Venkovští stavitelé se v něm inspirovali městskou architekturou, především barokními a klasicistními prvky.[3]

Památková péče a zápis do UNESCO

Do počátku padesátých let 20. století se na statcích hospodařilo individuálně, nejprve německými starousedlíky a po odsunu v roce 1946 krátce i novými českými obyvateli. Po roce 1948 následovala kolektivizace. Holašovice se podle webu vesnice změnám vyhnuly téměř úplně, protože družstvo využívalo vybrané stodoly a chlévy, aniž by je bouralo, a nové objekty vznikaly mimo historické jádro.[2]

Snaha o plošnou ochranu probíhá zhruba od roku 1958, kdy po vstupu v platnost zákona o kulturních památkách byly Holašovice zapsány do Ústředního seznamu kulturních památek. V roce 1995 vznikla na základě nařízení vlády vesnická památková rezervace Holašovice, jedna z 60 sídelních celků s památkovou ochranou. Zápis na Seznam světového dědictví se uskutečnil 5. prosince 1998 v japonském Kjótu.[2]

Po zápisu proběhla řada rekonstrukcí. Nejprve se opravovaly střechy, poté návesní průčelí, kde se poškozené omítky obnovily a usedlosti dostaly vápenné nátěry podle průzkumu barevnosti, který provedl Národní památkový ústav v Českých Budějovicích. Upravena byla také náves a požární nádrž se změnila v návesní rybníček.[2] Podle webu vesnice dnes do Holašovic díky cestovnímu ruchu, který dříve téměř neexistoval, přijíždí ročně přes 90 tisíc návštěvníků.[2]