FK Dukla Praha je fotbalový klub z Prahy. Jeho dějiny podle klubových stránek začínají rokem 1948, kdy pod jménem ATK (Armádní tělovýchovný klub) vznikl z armádního výběru fotbalistů, kteří absolvovali základní vojenskou službu [1].
Cesta do nejvyšší soutěže
Armádní fotbalisté se v roce 1946 probojovali do finále mistrovství spojeneckých armád. O dva roky později vystupovali jako Armádní XI, měli už pravidelné mužstvo z registrovaných hráčů v uniformě a usilovali o start v lize. Barážový souboj o čtrnácté místo v nejvyšší soutěži sváděli s pardubickým týmem MZK, vítězem turnaje ROH, v němž se utkávala nejlepší podniková mužstva. Vojáci první zápas vyhráli 4:3, v odvetě však podlehli 3:4. Rozhodoval proto třetí duel na neutrální půdě v Bratislavě a v něm Armádní XI zvítězila 7:1 [1].
Roky 1948 až 1952
Po příchodu do ligy byl ATK zpočátku výkonnostně průměrným celkem. Hráčů přitom nebyl nedostatek: v ročnících 1949, 1950 a 1951 se v klubovém dresu objevilo vždy asi třicet ligových fotbalistů a v roce 1950 jich na Strahově, kde měl klub domov, sloužilo šedesát čtyři. Armáda tehdy nedisponovala jinými sportovními středisky, a na Strahov proto mířili všichni fotbalisté odvedení na základní vojenskou službu, ať hráli ligu, divizi, nebo nižší soutěže [1].
Stálé mužstvo se z tak početného kádru sestavit nedařilo. Každý rok odcházela do civilu polovina vojáků, přicházeli noví muži, kteří si museli zvyknout na jiné prostředí a řád, a někteří z nich v armádním dresu nedosahovali výkonů známých z civilních oddílů. Rychle se střídali také trenéři; v prvních třech letech ligový tým vedli mimo jiné Zástěra, Raigl, Čapek, Vévoda a Ženíšek [1].
K obratu došlo na podzim 1951 s příchodem trenéra Karla Kolského, dřívějšího hráče pražské Sparty. Kolský byl přesvědčen, že dobrý kolektiv lze vytvořit jen ze stálých členů, a proto budoval stabilní kádr. V roce 1952 už ATK mělo několik opor: brankáře Dolejšího a Pavlise, záložníka Pluskala a levého křídelníka Dobaye. Později přibyli Šafránek, Ivo Urban, Ladislav Novák, Masopust, Hertl, Ječný a Borovička. Trénink vedl náročněji, než bylo v tehdejším českém fotbale obvyklé. Výsledky se nedostavily okamžitě, podle klubu však právě tato práce položila základ pozdějších úspěchů [1].
ÚDA a první ligový titul
V roce 1953 se klub přejmenoval na ÚDA, tedy Ústřední dům armády Praha. Zhruba z téže doby pochází také dnes tradiční podoba dresu. Tvoří ji tmavě červená barva, žluté rukávy, žluté trenýrky, žlutý límeček nebo lem u krku a červenožluté stulpny [1].
Liga se v tomto roce, rok před mistrovstvím světa ve Švýcarsku, hrála jen jednokolově, aby se reprezentace mohla soustředit na kvalifikační zápasy proti Rumunsku a Bulharsku. ÚDA Praha soutěž ovládl a poprvé v historii získal ligový titul. Klub sám připomíná, že kvůli tehdejším reorganizacím fotbalu a také proto, že každý celek odehrál pouhých třináct utkání, nelze tento úspěch přeceňovat. V té době do ÚDA přišli tři přední hráči tehdejšího pražského Dynama, a to z podnětu, který dal Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport [1].