Asanační zákony byly přijaty 11. února 1893 a platily do dubna 1943.[1] Podle nich proběhla pražská asanace, při které zmizelo téměř 470 domů a velká část Židovského města včetně tří synagog. Na místě části zbořené zástavby vznikly nové domy a také Pařížská třída.[1]
Za prvotní motivy asanace Klub Za starou Prahu považuje špatný stavební a hygienický stav Josefova a jeho polohu v blízkosti Staroměstského náměstí. Již v roce 1883 prosadil sbor obecních starších zřízení komise, která měla řešit hygienické poměry v Josefově.[2] Deník Národní listy porovnal v roce 1883, kdy bylo slovo asanace v češtině ještě málo rozšířenou novinkou, městskou radu s hospodyní, která pečuje o reprezentativní salon, ale zanedbává zbytek bytu. [2] Mimořádná poloha Josefova u Staroměstského náměstí se tehdy podle výkladu Klubu vnímala hlavně z hlediska reprezentace města, nikoli stavebního podnikání. [2] Josefov byl v té době atrakcí pro cizince i tuzemské romantiky, pro tehdejší představitele města však také špatným svědomím. [2] Ještě roku 1887 popsal časopis Zlatá Praha Josefov jako nejzanedbanější kout, který prý nemusí nikdo hledat v Istanbulu, protože leží uprostřed hlavního města. [2] Představitelé města se styděli nejen za zchátralost Josefova, ale stejnou měrou i za křivolaký středověký ráz centra, který již tehdy vycházel z módy. [2]