.jpg)
Slavkov u Brna je město na Moravě v údolí řeky Litavy, ve světě známé pod starším názvem Austerlitz. Do světových dějin vstoupilo bitvou tří císařů z 2. prosince 1805, kterou na polích západně od města vyhrál francouzský císař Napoleon I. Bonaparte.[1][4] Je střediskem správního obvodu obce s pověřeným obecním úřadem.[2]
Název města
Dřívější německý název Austerlitz vznikl podle historiků z latinského tvaru „Nova sedes“, tedy „nové sídlo“, nejspíše před koncem 12. století, kdy území připadlo řádu německých rytířů. Chybnými přepisy se tvar měnil: roku 1237 se psal Novosedeliz, roku 1322 Nausedlicz, roku 1343 Neusserlicz, roku 1460 Nausterlitz a od roku 1611 Austerlitz. Tento název se užíval do roku 1918 a znovu za německé okupace.[1]
Jméno Slavkov se poprvé připomíná roku 1361 a poté až roku 1475. Je odvozeno od osobního jména Bohuslav, lidově Slávek, a vztahuje se pravděpodobně k blízkému dvoru patřícímu stejnojmenné osobě. V 17. a 18. století se na území města užívala obě jména vedle sebe. Dovětek „u Brna“ přibyl po roce 1918, aby se město odlišilo od dalších Slavkovů v českých zemích.[1]
Dávná minulost
Nejstarší stopy člověka na Slavkovsku vedou ke stanici paleolitických lovců mamutů v Křižanovicích, jejíž stáří se udává před 45 až 25 tisíci lety. Hustší osídlení doložila malovaná keramika nalezená v Křenovicích, Vážanech nad Litavou a Lovčičkách, a to zhruba z let 4500 až 3000 před naším letopočtem. Ve slavkovské cihelně se našel bohatý materiál lidu zvoncovitých pohárů, hroby únětické kultury a doklady o lidu mohylovém.[1]
Na křižovatce starých obchodních cest od Středomoří k Baltu ležela oblast podle nálezů: byl tu uložen depot s osmdesáti bronzovými hřivnami a také poklad římských mincí z doby císařů Theodosia II. a Julia Maioriana. Mladohradištní období zastupuje poklad téměř čtyřiceti mincí, takzvaných obolů mrtvých, a mince krále Knuta Velikého z londýnské mincovny. Údolí Litavy bylo hustě osídleno také v 10. a 11. století.[1]
Středověk a znak
Území původně patřilo zemskému panovníkovi a koncem 90. let 12. století je markrabě Vladislav Jindřich přidělil k užívání řádu německých rytířů. Řád zde vybudoval jednu z ekonomicky nejúspěšnějších komend na Moravě a podle zámeckých stránek na místě dnešního zámku vznikla začátkem 13. století jeho komenda.[1][3] Osada je uvedena mezi statky řádu v listině krále Václava I. z roku 1237, což je její první písemná zmínka.[1][4]
Dne 1. července 1416 udělil v Praze král Václav IV. městu znak. Podle zámeckých stránek šlo o první takové právo v Čechách.[2][4] Štít je dělený: nahoře je vpravo čtvrtina černé orlice a vlevo čtvrtina stříbrno-červeně šachované orlice, dole vyrůstá z dělicí linie polovina českého lva.[2]
Zámek a rod Kouniců
Po více než čtyři století je dějinám zámku spjatý šlechtický rod Kouniců. Oldřich z Kounic získal roku 1509 slavkovské panství a učinil ze zámku hlavní sídlo rodu. Na konci 16. století vznikl, pravděpodobně za Oldřicha III. z Kounic, na starších základech renesanční zámek se čtyřkřídlým půdorysem, arkádami a mohutnou kruhovou věží. K nejvýznamnějším majitelům patřil Václav Antonín Kounic-Rietberg, kancléř čtyř habsburských panovníků včetně Marie Terezie.[3][4]
K barokní přestavbě dal koncem 17. století podnět Dominik Ondřej z Kounic. Italský architekt Domenico Martinelli z Luccy navrhl v 80. letech 17. století novostavbu v podunajském baroku na půdorysu písmene U a zahrnul do plánu i přestavbu větší části města včetně nového farního kostela. Fresky vytvořil Andrea Lanzani, štuky Santino Bussi a sochařskou výzdobu zámku i parku Giovanni Giuliani.[3]
Dominik Ondřej zemřel roku 1705, kdy bylo zhruba hotovo jen západní křídlo. Jeho syn Maxmilián Oldřich, od roku 1720 moravský zemský hejtman, v práci pokračoval s architektem Ignácem Valmagginim, jenž roku 1731 provedl změny nádvoří západního křídla. Dokončením byl na počátku 30. let 18. století pověřen stavitel Václav Petruzzi.[3] Barokní podoba zámku byla dokončena roku 1769.[4]
Bitva u Slavkova a novější doba
U Slavkova se 2. prosince 1805 střetla Francie s početnější spojeneckou armádou Rakouska a Ruska. Zahynuly desetitisíce vojáků a zvítězili Francouzi. Napoleon následující den citoval svůj rozkaz gardovým jednotkám ze zámeckého balkonu a bitvu pojmenoval Austerlitz podle tehdejšího názvu města.[1][4]
Roku 1919 zemřel Evžen Kounic a rod Kouniců tím vymřel; zámek převzali uherští Pálffyové. Po válce byl majetek šlechty zkonfiskován a připadl státu. V roce 2008 byl zámek prohlášen za národní kulturní památku a dnes jej vlastní město Slavkov u Brna.[4]