Prezident Petr Pavel pronesl 27. října 2026 projev k zahraničním diplomatům působícím v Česku při tradičním setkání před státním svátkem 28. října. Označil zvýšení tlaku na Rusko, zpřísnění sankcí a další posílení podpory Ukrajiny za politickou nutnost.[1][2]
Ukrajina a mezinárodní řád
Pavel poděkoval zemím, které jdou v pomoci Ukrajině příkladem, a řekl, že Rusko lze přimět k jednání jen společným postupem.[1] Podle něj by kapitulace Ukrajiny měla dalekosáhlé důsledky pro všechny. Řekl také: „Pokud chceme, aby nás pravidla chránila i zítra, musíme být připraveni je bránit už dnes.“[1][2] Systém mezinárodního práva je podle prezidenta otevřeně zpochybňován a pravidla jsou často ignorována, pokud se stanou nepohodlnými.[1][2]
„Skutečná odvaha totiž nespočívá v tom, že jdeme proti oponentům. Ale ve schopnosti hájit i to, co není populární, ale pro zemi důležité a správné.“
Spolupráce a role menších států
Pavel vyzval světové mocnosti, aby si uvědomily, že s větší mocí přichází větší odpovědnost. Zásadní roli podle něj hrají také menší a středně velké státy, které mohou spoluprací dosáhnout toho, aby byl jejich hlas slyšet. Mezi oblasti vyžadující spolupráci uvedl bezpečnost dodavatelských řetězců a změnu klimatu.[1][2]
Podle prezidenta chce Česko budovat spolehlivá partnerství. Zmínil silnou průmyslovou základnu, talentované lidi, inovativní firmy a špičkové vědce a vyzval velvyslance, aby v zemi hledali příležitosti pro své vlády, podniky a společnosti.[1][2]
Účast
Setkání se v minulých letech tradičně účastnila prezidentova manželka Eva Pavlová a ministr zahraničí. Pavlová byla přítomna i 27. října 2026, ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) na akci chyběl.[1][2]
Projev prezidenta Pavla před předáním státních vyznamenání
Prezident Petr Pavel pronesl 28. října 2026 ve Vladislavském sále Pražského hradu projev před předáváním státních vyznamenání u příležitosti státního svátku. Uvedl v něm, že politici nenaplňují svou odpovědnost v oblasti bezpečnosti, veřejných financí, péče o krajinu a podoby veřejné debaty.[3]
K veřejným financím řekl: „Dluh sám o sobě není selháním.“ Dodal, že stát si denně půjčí přes miliardu korun, aby zaplatil i za věci, které jsme si zvykli spotřebovávat, a že náklady na vyšší komfort se přenášejí na děti.[4] K péči o krajinu uvedl, že extrémní sucha letošního roku se budou opakovat s větší intenzitou i četností a že společnost na ně není připravena.[4]
Pavel kritizoval odvádění pozornosti „kouřovými clonami“ k nepodstatným tématům a řekl, že v informačním chaosu je potřeba budovat důvěru v zavedené značky a autority, nikoli s nimi válčit, nebo dokonce neuváženými změnami mediální prostor rozbít.[3][4] Podle něj je v politice příliš málo jasné řeči o rizicích a příliš málo odvahy: „Skutečná odvaha totiž nespočívá v tom, že jdeme proti oponentům. Ale ve schopnosti hájit i to, co není populární, ale pro zemi důležité a správné.“[3] Vláda, zákonodárci a představitelé krajů a obcí podle něj nesmějí promarnit čas, na který jim byla propůjčena odpovědnost za budoucnost země. Ocenil, že to spolu s ním vnímá a diskutuje premiér Andrej Babiš (ANO).[3]
Řád Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam pro Vladimíra Vochoče
Vochoč byl československý diplomat, právník a vysokoškolský pedagog. Konzulem v Marseille byl jmenován počátkem roku 1938. Podle ministerstva zahraničí ignoroval po okupaci českých zemí německé žádosti o předání konzulátu a zapojil se do zahraničního odboje. Po porážce Francie udržoval činnost konzulátu, který jako jediný v neokupované části Francie umožňoval tisícům uprchlíků vycestovat. Navzdory hrozbě zatčení vydával falešné pasy a další dokumenty. Podle ministerstva zahraničí pomohl zachránit více než dva tisíce lidí, mezi nimi Franze Werfela, Liona Feuchtwangera, Heinricha Manna, Almu Mahler a Adolfa Hoffmeistera.[3][4]
Po komunistickém převratu byl Vochoč v prosinci 1948 zadržen, v dubnu 1949 byl obžaloby zproštěn. V září 1953 jej zatkla Státní bezpečnost a v březnu 1954 byl odsouzen k 13 letům vězení a propadnutí jmění, na amnestii byl propuštěn v roce 1960. Zemřel 4. ledna 1985 v Praze. V roce 2016 mu izraelský památník Jad vašem přiznal titul Spravedlivý mezi národy a na Nový rok 2026 byla v Třebechovicích pod Orebem odhalena jeho pamětní deska.[3][4]
Prezident Petr Pavel propůjčil 28. října 2026 diplomatovi Vladimíru Vochočovi (1894–1985) in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Vochoč pochází z Třebechovic pod Orebem. Vyznamenání mu bylo uděleno za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Vyznamenání patřilo mezi 51 státních vyznamenání udělených u příležitosti státního svátku.[3][4]
Další údaje o životě Vladimíra Vochoče
Vladimír Vochoč vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a do diplomatických služeb vstoupil roku 1919. Konzulem v Marseille se stal počátkem roku 1938 s působností pro Monako. V únoru až červnu 1940 byl přidělen k československému vyslanectví v Paříži.[4][3]
V Marseille spolupracoval s americkým novinářem Varianem Fryem, který organizoval záchranu pronásledovaných; Fry mu předával seznamy ohrožených a Vochoč podle nich vystavoval doklady. Uprchlíkům a československým vojákům zajišťoval také finanční a sociální pomoc. V březnu 1941 jej na německý nátlak zadržela francouzská policie. Přes Lisabon se dostal do Londýna, kde pracoval na ministerstvu zahraničí československé exilové vlády, a po válce působil v československé delegaci na zakládající konferenci OSN v San Franciscu.[4]