Praha 19 je městská část Prahy, jejíž území odpovídá katastru obce Kbely. Rozkládá se na severovýchodě hlavního města, na okraji rozlehlé náhorní planiny označované jako průhonická plošina, která se táhne od pražského Proseka až po Vrábí u Brandýsa nad Labem.[1]
Geologické podloží a reliéf
Podklad planiny tvoří ordovické břidlice staré přibližně 400 milionů let, místy obnažené podél potoka Chobot, který odtékal od kbelského letiště směrem k Brandýsu nad Labem, kde se vléval do Labe. Severněji, v okolí vrchu Ládví, Čakovic a Brázdimi, vystupuje jako podloží algonkium staré asi 700 milionů let. Na těchto horninách spočívají usazeniny bývalého severočeského moře z období svrchní křídy, staré asi 75 milionů let, tvořené pískovci, slínovci, opukami, slíny a jíly. Nad nimi se nachází vrstva hlíny, spraše, svahových sutí a štěrků z třetihor.[1]
Území je v bezprostředním okolí téměř rovinné, ve vzdálenějších partiích mírně zvlněné. Nejvyšším bodem je vrch Ládví s výškou 359 metrů nad mořem, samotné Kbely leží v nadmořské výšce 260 metrů. Půda v této oblasti je podle zdroje velmi úrodná, což odedávna umožňovalo zemědělské využití krajiny.[1]
Nejstarší osídlení
Podle dostupných archeologických nálezů nejsou doklady o přítomnosti opočlověka či pračlověka v tomto území, ačkoli krajina v jiných částech Čech a Moravy takové nálezy má. Oblast byla v dobách ledových a meziledových pokryta tundrou, později lesostepí a místy hlubokými lesy.[1]
Přibližně před pěti tisíci lety procházel tímto územím neolitický lid přicházející z Malé Asie, který si zde vyšlapal karavanní stezku směrem na Boleslavsko. Stezka vedla od vltavského brodu v Podbabě přes Tróju, Horní Libeň, Prosek a Kbely a dále podél potoka Chobot přes Vinoř, Jenštejn, Dřevčice, Vrábí až k Brandýsu, kde bylo možné přejít brodem do Staré a Mladé Boleslavi. Existenci stezky dokládají nálezy keramiky s vypíchaným zdobením z pozdního neolitu v okolních lokalitách, na samotném kbelském území však takové nálezy chybí.[1]
Doba bronzová a železná
První prokázané osídlení kbelského území spadá do doby bronzové. V Toužimské ulici, nedaleko místa, kde později stála středověká tvrz, byly vykopány pozůstatky polozapuštěné chaty s ohništěm a stropními kůly. Z doby železné pochází nález zbytků většího sídliště u potoka Chobot směrem k Vinoři, tvořeného několika chatami s jamkami obsahujícími železnou strusku a zlomky nádob zhotovených na hrnčířském kruhu, což podle zdroje svědčí o existenci řemeslnického sídliště.[1]
Vývoj obchodní stezky
Stezka vedoucí územím byla v Praze později přeložena z Podbaby přes Letnou, odtud přes libeňský brod a v době slovanské přes poříčský brod, Dolní Libeň do Vysočan a Kbel, odkud pokračovala na Boleslavsko. Trasa byla postupně prodlužována přes Mnichovo Hradiště, Stráž pod Ralskem, Jablonné v Podještědí, Žitavu, Zhořelec a Frankfurt nad Odrou až k ústí Odry do Baltského moře, odkud bylo možné zboží plavit na Rujanu a do Skandinávie. Ve středověku byla tato stezka označována jako „Žitavská“.[1]
Vznik okolních osad
Na konci doby železné začaly podél stezky vznikat jednotlivé osady, mezi nimi Kbely, Vinoř, Dřevčice a Vrábí, z nichž první dvě později vstoupily do území dnešní městské části Praha 19.[1]