Praha 16 se rozkládá na levém břehu řeky Berounky na jihozápadním okraji Prahy. Území leží na rozhraní Českého krasu a Pražské kotliny, u soutoku Radotínského potoka s Berounkou. Zeměpisně se nachází na 49°59′ severní šířky a 14°29′ východní délky, v nadmořské výšce okolo 200 metrů; přesně vyměřená poloha nádraží je 204,549 m n. m.[1]
Přírodní podmínky
Díky umístění na rozhraní krasové oblasti a kotliny nabízí území jak teplejší místa podél toku řeky, tak chladnější lesnatá údolí. Blízkost vody, dřeva, kamene i obdělávatelné půdy umožňovala obživu lidem na malé ploše už od pravěku, což dokládají četné archeologické nálezy.[1]
Nejstarší osídlení
Nejstarší stopy osídlení pocházejí ze starší doby kamenné, zhruba před 130 000 až 50 000 lety, a byly objeveny u Šachetského potoka. Na stejném místě se našly také doklady pobytu lidí ze střední doby kamenné, z 8. až 6. tisíciletí před naším letopočtem. Sídliště z mladší doby kamenné, datovaná do let 5300 až 4500 před naším letopočtem, se rozkládala pod ulicí Prvomájová a pod radotínskou sportovní halou. Pozdní dobu kamennou zatím dokládají jen hrobové nálezy. Ze starší doby bronzové byl prozkoumán jeden hrob, ze střední doby bronzové sídlištní jáma a bronzový náramek.[1]
Doba bronzová a železná
Z mladší doby bronzové jsou známa tři sídliště a jedno až dvě pohřebiště knovízské kultury. Největší sídliště se rozkládalo v širším okolí dnešního vlakového nádraží. Na pohřebiště z této doby pod sportovní halou navázalo žárové pohřebiště z pozdní doby bronzové. Po přestávce způsobené pravděpodobně změnou podnebí se na území vrátil život s velkým pohřebištěm lidu bylanské kultury, datovaným do let 800 až 500 před naším letopočtem. Toto pohřebiště bylo zničeno při stavbě dráhy a nádraží, nálezy však dokazují, že se zde pohřbívalo až do počátku mladší doby železné.[1]
Doba římská a stěhování národů
V období přibližně od roku 40 před naším letopočtem do roku 400 našeho letopočtu se v Radotíně usadila skupina Germánů, po níž zůstal žárový hrob a sídliště v okolí stadionu a podél železniční trati. Z doby stěhování národů, zhruba z let 400 až 580, se zachoval obsah několika kostrových hrobů nalezených v hliníku proti vlakovému nádraží. Mezi nálezy byly skleněné nádoby, zlatá přezka a mince, konkrétně solidus západořímského císaře Arkadia z let 402 až 406. Po tomto období pravděpodobně na čas zůstalo území opět neobydlené.[1]
Raný středověk a první písemná zmínka
Při stavbě nové silnice z Lahovic do Radotína v roce 1954 bylo odkryto rozsáhlé slovanské pohřebiště z 9. století.[1] První písemná zmínka o Radotíně se váže k roku 993, kdy měl kníže Boleslav II. darovat desátek ze svého radotínského dvora benediktinskému klášteru v Břevnově při příležitosti jeho založení. Darovací listina, která o tom vypovídá, je však podle dochovaných poznatků pozdějším falzem ze 13. století.[1]
Nálezy u řeky
V roce 2015 proběhl archeologický výzkum v místě bývalého zahradnictví u řeky, v souvislosti s budováním takzvaného Místa u řeky. Výzkum odhalil několik kulturních vrstev a byla při něm nalezena druhá římská mince objevená na území Radotína.[1]