Příbram je město, jehož vznik a raný rozvoj jsou podle historie uvedené na webu města spojeny s územím původně patřícím k panství velmože Hroznaty, zakladatele premonstrátského kláštera v Teplé. Místo se nacházelo v podhorské krajině s méně úrodnou půdou, kterou však od starších dob vyhledávali těžaři stříbra a železa díky zdejší geologické stavbě terénu.[1]
Počátky osídlení a biskupský statek
Statek nesoucí jméno Příbram patřil počátkem 13. století Hroznatovi, který většinu svého majetku věnoval klášteru v Teplé, založenému roku 1193. Příbram ležela od centra Hroznatových zájmů daleko, zato se nacházela na výhodném místě pro pražského biskupa, který budoval jednotnou správní organizaci v zemi a potřeboval místa k přenocování na cestách do vzdálenějších částí diecéze. Příbram ležela zhruba uprostřed cesty mezi Prahou a jihozápadním pohraničím.[1]
V roce 1216 koupil statek řečený Příbram od kláštera v Teplé pražský biskup Ondřej a začal zde budovat jedno ze svých panství. V blízkosti biskupského sídla vznikalo městečko s právem trhu a s kostelem svatého Jakuba, které se stalo centrem statku s několika přilehlými vesnicemi.[1]
Vpády, zpustošení a obnova
Po smrti krále Přemysla Otakara II. v roce 1278 propukly v zemi dlouholeté vnitřní nepokoje, během nichž byly napadány církevní statky. V dubnu 1289 byla Příbram vypleněna, část obyvatel byla zabita nebo odvlečena, a počátkem června téhož roku následoval další vpád. Rozsah škod byl takový, že biskup musel do zpustošeného města povolat nové osadníky, a to v letech 1290 nebo 1291. V čele nových osadníků stál lokátor jménem Přemysl, který se poté stal rychtářem obnoveného městečka. Jde o prvního jménem známého představitele příbramské samosprávy. Po tomto obnovení následovalo delší období klidu a hospodářského rozvoje.[1]
Doba arcibiskupa Arnošta z Pardubic
První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který úřad zastával v letech 1343 až 1364, dal v Příbrami postavit nový kamenný hrádek, v němž sám často pobýval. Na předměstí založil špitál s druhým kostelem, zasvěceným svatému Janu. Arcibiskupský statek se v této době rozrůstal o další vesnice a městečko pod hradem nabývalo na významu, počet měšťanských usedlostí se blížil osmdesáti. Již ve 14. století ve městě působila škola. Roku 1406 arcibiskup vydal listinu, kterou potvrdil právní jistoty měšťanů.[1]
Obyvatelstvo bylo z větší části české, ve městě a okolí však žila i německá komunita těžařů stříbrné rudy. Úspěchy a neúspěchy těžby způsobovaly, že se horníci v místě často obměňovali a tvořili samostatnou skupinu, která se neslučovala s usedlým měšťanstvem.[1]
Husitská reformace
Husitská reformace nalezla v české Příbrami odezvu mezi obyvatelstvem. V důsledku náboženské revoluce se uprázdnil pražský arcibiskupský stolec a město tak zůstalo bez svého dosavadního pána.[1]