Loreta v Praze je barokní poutní místo na Loretánském náměstí u cesty k Pražskému hradu. Podle jejích stránek ho tvoří průčelní budova s hodinovou věží, nádvoří s Loretánskou kaplí, ambit s nárožními kaplemi, kostel Narození Páně a klenotnice s Loretánským pokladem.[1][2]
Loretánská kaple
Centrem poutního místa je Loretánská kaple, zvaná také Santa Casa, Loretánský domek nebo Svatá chýše. Je to kopie nazaretského domku Panny Marie, který se uctívá v italském Loretu jako místo vtělení. Kaple stojí volně na nádvoří, které obklopuje patrový ambit.[1][2] Loreta uvádí, že jde o skutečnou loretu v pravém smyslu slova. Vnější podoba stavby má podle barokního výkladu přenášet její posvátnou podstatu.[1]
Historie poutního místa začala 3. června 1626 položením základního kamene. První patronkou a zakladatelkou byla Benigna Kateřina z Lobkowicz, která za architekta kaple zvolila vídeňského Itala G. B. Orsiho. Stavbu vysvětil 25. března 1631 pražský arcibiskup kardinál Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu.[1]
Vnější stěny domku zpočátku zdobily jen malby. Teprve v šedesátých a sedmdesátých letech 17. století nechala Alžběta Apolonie hraběnka Kolowratová vybudovat štukové reliéfní obložení, na kterém se podstatnou měrou podílel Ital G. B. Cometa (1620 až 1687). Výzdoba vychází z italského vzoru a zobrazuje výjevy ze života Panny Marie s důrazem na dětství Kristovo, od Narození Panny Marie přes Zvěstování a Narození Páně až po Smrt Panny Marie a přenesení Svaté chýše z Nazareta do Evropy. Reliéfní pole oddělují výklenky se sochami starozákonních proroků v dolním patře a pohanských věštkyň sibyl v horním.[1]
Interiér rozděluje stříbrná, zčásti dřevěná mřížová přepážka s oltářem na dvě části. V menší stojí milostná socha Panny Marie Loretánské z lipového dřeva, která kopíruje dnes již neexistující cedrový originál včetně ztmavlých částí pleti. Spočívá v tepaném stříbrném rámu z roku 1671 s erbem donátorky Alžběty Apoleny Kolowratové. Většina předmětů ve Svaté chýši, tedy relikviáře, obelisky, svícny, lampy a liturgické náčiní, pochází ze 17. století. Umělé fragmenty fresek na cihlovém zdivu obnovil podle signatury F. Kunz roku 1795.[1]
Kostel Narození Páně a zvonohra
V ose nádvoří za Loretánskou kaplí stojí poutní kostel Narození Páně, jehož interiér stránky Lorety řadí k nejkrásnějším zachovaným rokokovým v Praze. V sobotu odpoledne se v něm podle nich konají pravidelné koncerty barokních varhan.[2] Z věže průčelní budovy zní každou hodinu loretánská zvonohra a budova se rozezní mariánskou písní. O svátcích hrají místní varhaníci na klaviaturu zvonohry celé skladby duchovní hudby.[2]
Loretánský poklad
V klenotnici je vystavena podstatná část Loretánského pokladu, který je podle stránek Lorety vedle pokladu při katedrále svatého Víta nejcennějším chrámovým pokladem v zemi. Jeho nejvýznamnějším kusem je Diamantová monstrance, zvaná Pražské slunce. Vznikla na konci 17. století ve Vídni a je osazena 6222 diamanty.[2]
Správa
O Loretu i o poutníky se od založení místa starají řeholníci řádu Menších bratří kapucínů, provincie kapucínů v České republice. Jejich klášter s kostelem Panny Marie Andělské stojí v sousedství.[2]