Zlatá Koruna je cisterciácký klášter v jižních Čechách. Řeholníci z rakouského kláštera Heiligenkreuz se na cestu do Čech vydali 6. dubna 1263 a na místo dorazili snad v polovině téhož měsíce. Klášter nechal založit Přemysl Otakar II.[1]
Založení a název
Klášter se původně jmenoval podle relikvie, trnu z Kristovy koruny, uchovávaného v křišťálové schránce, Svatá (Trnová) Koruna. Název Zlatá Koruna se užívá od 17. století. Podle legendy král založení slíbil před bitvou u Kressenbrunnu roku 1260 proti uherskému králi Bélovi IV. Důvody byly i politické: nový klášter měl omezit případnou expanzi Vítkovců z nedalekého Českého Krumlova.[1]
Dějiny
Zakladatel věnoval klášteru rozsáhlé pozemky, další přibyly od jiných donátorů, což umožnilo rozkvět ve 14. století. V roce 1420 napadli klášter husité a budovy zapálili; mniši jej na 17 let opustili. Rožmberkové mezitím zabrali klášterní statky, které se již nevrátily, a kvůli nedostatku prostředků nebylo možné až do 17. století užívat klášterní kostel a velký konvent.[1]
Po třicetileté válce, během níž klášter trpěl pobyty vojsk a rabováním, patřil ve druhé polovině 17. století mezi vzorové kláštery českomoravské cisterciácké provincie a byl nákladně opravován. Další rozkvět nastal ve druhé polovině 18. století za posledního opata Bohumíra Bylanského, který založil školu pro děti poddaných, nechal vyzdobit interiéry v rokokovém slohu a upravil zahrady. Roku 1785 řeholní život ukončil zrušovací dekret Josefa II.[1]
V roce 1787 budovy koupili Schwarzenbergové a pronajímali je průmyslovým provozům; slévárna a strojírna v křížové chodbě ve druhé polovině 19. století poškozovaly architekturu. Továrny byly zastaveny roku 1909 a rekonstrukce budov probíhaly od roku 1938 i za druhé světové války pod vedením architekta Fidry.[1]
Vlastnictví a ochrana
V roce 1947 byl klášter na základě zákona č. 143/1947 Sb. (označovaného Lex Schwarzenberg) zkonfiskován Schwarzenbergům. Od roku 1979 do roku 2000 jej spravovala Státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích a nyní jej spravuje Národní památkový ústav. Roku 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou.[1]