Františkovy Lázně jsou lázeňské město v České republice. Jejich památková rezervace je společně s rezervacemi v Karlových Varech a Mariánských Lázních součástí mezinárodního sériového statku zapsaného na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Slavná lázeňská města Evropy [1].
Historie
Podobu moderního města výrazně ovlivnil Gustav Wiedermann (* 24. 8. 1850 Františkovy Lázně, † 11. 2. 1914 tamtéž), syn stavitele Karla Wiedermanna, jehož firma zhotovovala většinu místních novostaveb od 40. let 19. století [2]. Gustav Wiedermann vystudoval architekturu v Praze, Štýrském Hradci a Mnichově a od 70. let 19. století pracoval v projekční kanceláři svého otce [2]. Navrhl mimo jiné Konverzační sál Společenského domu (1877), budovu hotelu Imperial (1878) i lázeňský provoz otevřený v roce 1880 pod názvem Císařské lázně [2]. Podílel se také na stavbě pravoslavných chrámů ve Františkových Lázních (1889), Karlových Varech (1898) a Mariánských Lázních (1901) [2].
Od roku 1881 se Wiedermann podílel na činnosti místního okrašlovacího spolku, kterému v letech 1889–1914 předsedal, v roce 1882 byl zvolen do městského zastupitelstva a 7. listopadu 1900 se stal starostou města [2]. V letech 1902 a 1904 dojednal odkup všech čtyř lázeňských provozů od soukromých vlastníků a od města Chebu, čímž se Františkovy Lázně staly samostatným správcem veškerého lázeňského hospodářství [2]. Následovala reorganizace provozu, nové zachycení pramenů a propagace lázní, mimo jiné prostřednictvím pražského univerzitního profesora Rudolfa Jakscha von Wartenhorst, který zde v roce 1906 na lékařské konferenci přednášel o místních léčebných účincích [2]. Podle zdroje se díky těmto opatřením během pěti let zdvojnásobila návštěvnost města [2]. Wiedermann rovněž vystupoval proti těžbě uhlí na Chebsku a proti konkurenční těžbě slatiny v Soosu ze strany saských lázní Bad Elster [2]. Funkci starosty složil v roce 1910 po neshodě s místními lékaři [2].
Symbol města – socha Františka
Jedním z dochovaných symbolů Františkových Lázní je socha malého chlapce, místně nazývaná Frantík [3]. Podle tradované pověsti pomáhá se léčbou neplodnosti, konkrétně se traduje, že žena, která se dotkne jeho levého palce na noze, do roka otěhotní, přičemž zdroj uvádí, že tyto léčebné účinky jsou lékařsky připisovány spíše místní slatině [3]. Socha stála od počátku u záhonů poblíž Františkova pramene, který se v nářečí nazýval Buberlquelle, a sama socha byla do roku 1945 místně označována jako Brunnenbuberl [3]. Oblíbenost sochy mezi návštěvníky vzrostla v 50. letech 20. století, kdy ji fotograf místního podniku používal jako pomůcku při fotografování žen [3]. Současná, v pořadí třetí socha byla vytvořena v roce 1967 sochaři Oskarem Kozákem a Jiřím Lendrem [3]. Původní socha od Adolfa Mayerla je dnes uložena v Městském muzeu Františkovy Lázně [3].
Postavení v rámci UNESCO
Památkové rezervace v Karlových Varech, Mariánských Lázních a Františkových Lázních byly v červenci 2021 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO společně s dalšími osmi evropskými lázeňskými městy jako jedna položka s názvem Slavná lázeňská města Evropy [1]. Vedle tří českých měst tento sériový statek zahrnuje německá města Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen, belgické Spa, francouzské Vichy, italské Montecatini Terme, rakouské Baden u Vídně a anglické město Bath [1]. Podle Národního památkového ústavu tato lázeňská města vznikla kolem přírodních minerálních pramenů a dokládají fenomén evropského lázeňství, který vzkvétal od počátku 18. století do první třetiny 20. století [1]. Charakteristickým rysem je podle téhož zdroje kombinace léčebných procedur v interiéru i exteriéru s nabídkou volnočasových aktivit, což se odrazilo v podobě lázeňských budov – lázeňských domů, zřídelních pavilonů, pitných hal a kolonád – i v navazujících společenských domech, kasinech a divadlech, zasazených do upravené krajiny s parky, zahradami, promenádami a sportovišti [1]. Národní památkový ústav dodává, že lázeňská města byla v Evropě jedinými místy, která kulturně konkurovala velkým metropolím a stala se zdrojem intelektuální, umělecké, sociální a politické inspirace, čímž přispěla k demokratizaci evropské společnosti [1].