Anna Pavlovová žila v letech 1881 až 1931 a patří mezi nejproslulejší tanečnice v dějinách baletu. Debutovala na scéně petrohradského Mariinského divadla, kde získala řadu významných sólových rolí. Podle tehdejších měřítek neodpovídala ideálu klasické baleríny: měla velmi štíhlou, křehkou a drobnou postavu s dlouhými pažemi a nohama, zatímco se preferovaly spíše menší a svalnatější tanečnice. Prosadila se přesto výrazně expresivním projevem.[1][2]
Kariéru poté rozvíjela na západě, kde tančila se souborem Les Ballets Russes impresária Sergeje Ďagileva i s Císařským baletem. Později založila vlastní soubor a s ním přivezla balet do zhruba čtyřiceti zemí, mimo jiné v roce 1909 do Prahy.[1][2]
Nejznámější je její spojení s Umírající labutí, kterou pro ni vytvořil Michail Fokin na skladbu Camilla Saint-Saënse Labuť. Její jméno nese také dezert pavlova z bílkového korpusu, šlehačky a ovoce. Podle tradice vznikl na její počest při turné po Austrálii a Novém Zélandu a obě země se údajně dodnes přou, kde byl připraven dříve.[1][2]