
Poslanecká sněmovna ve středu 4. listopadu 2026 přijala zákon o digitální ekonomice, který přizpůsobuje české právo evropskému nařízení o digitálních službách (DSA, Digital Services Act). Zákon podpořilo 142 ze 146 přítomných poslanců z různých klubů, proti hlasoval pouze Miroslav Ševčík z klubu SPD. Zákon nyní projedná Senát.[1][2][3]
Obsah zákona
Zákon upravuje pravidla pro online zprostředkovatelské služby, mezi něž patří například poskytovatelé internetového připojení, online tržiště, sociální sítě, cloudové služby, platformy, hosting a vyhledávače. Podle ministerstva průmyslu má jít o komplexní právní předpis pro digitální a datové prostředí. Částečně do českého práva promítá i evropské nařízení o správě dat (Data Governance Act).[1][2]
Dohled budou vykonávat Český telekomunikační úřad a Úřad pro ochranu osobních údajů. Jejich úředníci smějí po souhlasu soudu vstoupit i do obydlí, která neslouží k podnikání. Kontroloři mohou používat krycí doklady vydávané ministerstvem vnitra. Ve věcech digitální ekonomiky bude rozhodovat soud příslušný podle sídla Českého telekomunikačního úřadu v Praze 9.[2][3]
Svoboda projevu
Sněmovna na návrh hospodářského výboru do zákona vložila ustanovení, podle něhož mají dozorové úřady brát v úvahu, jak jejich rozhodnutí ovlivní svobodu projevu a přístup k informacím, které chrání Listina základních práv a svobod. Výhrady k tomu vyslovil poslanec Karel Haas (ODS). Podle Lidovky.cz podali poslanci ANO, SPD a Motoristů návrh, podle něhož se při posuzování přestupku má přihlédnout k tomu, zda poskytovatel při omezení obsahu postupoval v souladu s obchodními podmínkami a řádně rozhodnutí odůvodnil.[1][2]
Kritici z řad SPD vyjadřovali při dřívějším projednávání obavy z cenzury. Poslankyně Markéta Šichtařová kvůli posunutí zákona do druhého čtení v březnu 2026 rezignovala na mandát. Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) po jednání koaliční rady několik dní před hlasováním uvedl, že koaliční partneři argumentují hrozbou pokut pro Česko v desítkách milionů korun a že podle něj byl zákon upraven tak, aby neomezoval svobodu komunikace na internetu.[1][2]
Souvislosti
Zákon předložila Sněmovně již vláda Petra Fialy v minulém volebním období, ale do loňských voleb jej Sněmovna neschválila. Česko už čelí řízení před Soudním dvorem Evropské unie kvůli opožděnému převzetí povinností. Ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) označil přijaté kompromisy za racionální a zákon za minimalistickou adaptační úpravu bez povinností nad rámec evropských předpisů.[1][2][3]