Vláda schválila na jednání v pondělí 5. října 2026 návrh Státní kulturní politiky České republiky na období 2026 až 2029. Oznámil to na tiskové konferenci ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy).[1] Realizaci má zajišťovat navazující Akční plán, který má být vládě předložen do 30. listopadu.[1]
Obsah dokumentu
Klempíř řekl, že kulturní politika stojí na třech pilířích: lidech, kteří kulturu vytvářejí a pečují o ni, kulturním dědictví a budoucnosti.[1] Mezi hlavní směry patří podle ministerstva ochrana a obnova kulturního dědictví, spravedlivější odměňování pracovníků v kultuře a modernizace muzeí, galerií a knihoven. Dokument dále počítá s moderní legislativou pro kulturu, podporou digitalizace, výzkumu a využití umělé inteligence, posílením kulturního cestovního ruchu, konkurenceschopnosti české audiovize a kreativních odvětví a exportu české kultury.[1]
Podle předkládací zprávy se v roce 2027 předpokládají výdaje kapitoly ministerstva kultury zhruba 19,3 miliardy korun, tedy o 1,66 miliardy více než v letošním schváleném rozpočtu. Z toho má jít přibližně 7,5 miliardy na provoz příspěvkových organizací, 1,25 miliardy na podporu živého umění, 820 milionů na záchranu a obnovu kulturních památek, 1,05 miliardy na péči o národní kulturní poklad a dědictví, přibližně 1,16 miliardy na obnovu materiálně technické základny státních kulturních zařízení a 170 milionů na regionální kulturní infrastrukturu.[1]
Reakce
Klempíř po jednání vlády uvedl, že jde o první takový dokument, který nevznikl na konci volebního období jako seznam úkolů pro novou vládu, ale na jeho začátku jako plán. Ministerstvo podle něj komunikovalo co nejšířeji a kritiku označil za křik zájmových organizací.[2]
Kulturní a kreativní federace v nedělním prohlášení uvedla, že ministerstvo sice vypsalo k návrhu dvě připomínková řízení, jejich výsledky ale následně nezohlednilo, a označila postup vedení ministerstva vůči odborné veřejnosti za nepřijatelný.[1][2] Piráti podle poslankyně Andrey Hoffmannové tvrdí, že dokument ignoruje odbornou veřejnost a klíčové zástupce kulturního sektoru, a kritizují, že odolnost společnosti má podle něj řešit BIS a bezpečnostní složky.[1]