Okresní soud v Litoměřicích rehabilitoval 1. října 2026 na veřejném zasedání kardinála Štěpána Trochtu, bývalého litoměřického biskupa, za období od 19. července 1950 do 16. ledna 1953. V té době byl Trochta internován v biskupské rezidenci v Litoměřicích, kde ho hlídala Státní bezpečnost. Soud shledal návrh důvodným a vyhověl mu. Státní zástupce i advokát se vzdali práva stížnosti.[1][2][3]
Předmět rehabilitace
Za pozdější odsouzení k 25 letům vězení byl Trochta rehabilitován již v roce 1968, internace v rezidenci se tehdy rehabilitace netýkala. Internace znamenala omezení pohybu na prostor rezidence, ačkoli nebyl trestně stíhán; formálně byl zatčen až 16. ledna 1953.[1][2][3]
Návrh podalo státní zastupitelství na základě podnětu Jana Kratochvila, ředitele brněnského Muzea českého, slovenského a rusínského exilu 20. století. Podle Litoměřického biskupství Kratochvil uvedl, že Trochta byl dlouholetým přítelem jeho rodiny a že považuje za důležité jeho jméno očistit. Zastupitelství si vyžádalo dokumenty od Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.[1][2]
Státní zástupce při zasedání uvedl, že Státní bezpečnost do života kardinála dlouhodobě a intenzivně zasahovala a dohlížela na něj i ve spánku, protože lidé v biskupství měli za úkol ho kontrolovat.[1][2]
Životopisné údaje
Trochta byl po roce ve vazbě odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 25 let a vězněn v komunistických věznicích. Na svobodu se dostal na základě amnestie v roce 1960, poté pracoval jako stavební dělník a údržbář. Po rehabilitaci v roce 1968 se znovu ujal úřadu biskupa litoměřické diecéze a o rok později ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Zemřel 6. dubna 1974 v Litoměřicích.[1][2]