Rainer Maria Rilke psal německy a pocházel z Prahy, kde přišel na svět roku 1875. Dům v Jindřišské ulici, v němž se narodil, se nedochoval. Z Prahy se odstěhoval ve 21 letech a v dalších letech tudy pouze projížděl, žil jinde.[1]
Dětství v Praze
Podle studie Univerzity Palackého vyrůstal Rilke v drobných měšťanských poměrech. Jeho otec byl železniční úředník, který dříve působil jako voják z povolání. Rodina bydlela v nájemním bytě v Jindřišské ulici.[2] Matka, která měla společenské ambice, chtěla chlapce až do školního věku oblékat jako dívku, a to na památku zemřelé dcery. Chlapec se tehdy ještě jmenoval René.[1][2]
V rodině se udržovala pověst, že otcovi předkové pocházeli ze starého šlechtického rodu. Rodina si však podle studie nemohla dovolit životní úroveň, kterou navenek předváděla, a proto se šetřilo i na vzdělání chlapce.[2] Matka rozvíjela synovu fantazii, chválila jeho první literární pokusy a na veřejnosti s ním mluvila francouzsky. Jeho znalost češtiny odmítala jako nevhodnou pro jejich společenské postavení.[2] Volnou hru s vrstevníky zažíval podle téže studie jen při letních pobytech mimo město.[2]
Od roku 1882 do roku 1886 navštěvoval obecnou školu vedenou piaristy. V roce 1884 matka rodinu opustila, manželství však nebylo rozvedeno.[2] Krátký pobyt na vojenské reálce v Hranicích na Moravě v letech 1890 a 1891 zůstal podle studie důležitý pro jeho život i dílo.[2]
Mecenášky a dílo
Celoživotní péči šlechtických mecenášek zachycuje pořad Českého rozhlasu. Zmiňuje vztah Rilka k Sidonii Nádherné z Vrchotových Janovic a k Marii von Thurn Taxis, jejímž hostem byl na zámku v Loučeni.[1] Podle pořadu se k literárnímu mistrovství, které z něj učinilo jednoho z autorů evropské literární moderny, propracovával postupně a jeho začátky nebyly nijak oslnivé.[1]
Rozhlasový cyklus germanistky Michaely Otterové představuje pět poloh jeho díla. Patří mezi ně sociálně laděné básně z cyklu Hlasy a skladba o kornetovi Kryštofu Rilkovi, kterou podle cyklu v obou světových válkách 20. století využívala propaganda jako oslavu vojenského hrdinství. Vrcholné tvůrčí období reprezentují Sonety Orfeovi.[1] Cyklus připomíná také německý projekt věnovaný Rilkovi, do něhož se zapojily osobnosti slovesné i hudební kultury, a zhudebnění básně z jeho pozůstalosti.[1]
Podle rozhlasového pořadu patří Rilke dodnes k nejoblíbenějším básníkům v německy mluvících zemích a jeho texty vyšly také v českých překladech.[1]