Karlův most
Karlův most je kamenný most přes Vltavu v Praze. Spojuje Staré Město a Malou Stranu, od Křižovnického náměstí do Mostecké ulice.[1] Je nejstarším stojícím mostem přes Vltavu v Praze.[2] Do poloviny 19. století byl jediným pražským mostem přes Vltavu.[3] Po mostě vede Královská cesta.[2]*
Juditin most
Na jeho místě stál románský Juditin most, postavený ve druhé polovině 12. století a pojmenovaný po Juditě Durynské, manželce krále Vladislava.[2] Stál o něco severněji, měl 24 oblouků, byl dlouhý 514 m a široký 7 m.[1] Pobořila jej povodeň a v roce 1342 byl odstraněn.[1] Z Juditina mostu se zachovala menší z Malostranských mosteckých věží a fragment zvaný Bradáč.[2]
Stavba
Stavba mostu začala v roce 1357 za vlády Karla IV. Jako den položení základního kamene se uvádí 9. červenec 1357.[1][4] Památkový katalog Národního památkového ústavu uvádí jako autora projektu snad mistra Otta, po němž stavbu vedl Petr Parléř.[2] Pražský deník uvádí jako prvního stavitele kamenického mistra Otlína, který předtím pracoval na mostě v Roudnici nad Labem.[4] Most je postaven z pískovcových kvádrů. Délka vozovky je 515,76 m a její šířka 9,4 až 9,6 m. Patnáct pilířů a dvě břehové opěry spojuje 16 oblouků.[1] Původně se nazýval Kamenný nebo Pražský most. Jméno Karlův most se vžilo kolem roku 1870 na základě staršího podnětu Karla Havlíčka Borovského.[2] Po povodních v letech 1367, 1432, 1496, 1784 a 1890 byl most opravován. Dnešní schodiště na Kampu postavené podle projektu Josefa Krannera pochází z roku 1844.[2] Dříve sloužil silniční dopravě, dnes je určen pro pěší.[2]
Věže a sochy
Na staroměstském břehu stojí Staroměstská mostecká věž, na malostranském Juditina a Malostranská mostecká věž.[1] Most zdobí sochy a sousoší světců, zčásti barokní a zčásti z 19. století. Některé z nich dnes nahrazují kopie z 20. století.[2]
Památková ochrana a opravy
Karlův most se sochařskou výzdobou je národní kulturní památkou a je součástí památky světového dědictví UNESCO Historické centrum Prahy.[2] Podle plánu města zveřejněného v roce 2018 měla oprava oblouků začít čtrnáctým obloukem nad Kampou a postupovat oblouk po oblouku zhruba 20 let. Oprava jednoho oblouku měla stát 45 až 60 milionů korun a každý ze zhruba 66 tisíc kvádrů měl dostat evidenční číslo.[4]
Zdroje
Kategorie
* Zdroje sbírá a předběžný text tohoto hesla píše umělá inteligence na zadání redakce; heslo zatím neověřil redaktor — nahlásit chybu.