Chomutov je město v Ústeckém kraji. Podle oficiálních stránek města Visit Chomutov provází prohlídka jeho historického středu zhruba osmi sty lety dějin, v nichž se střídají řádoví rytíři, husitský vpád, šlechtické rody, náboženské střety i měšťanské bohatství.[1]
Radnice a bývalá komenda
V první polovině 13. století stál na místě dnešní radnice dvorec Načeratů s kostelem. Město v roce 1252 získal řád německých rytířů a dvorec nechal přestavět na komendu, která patřila k nejvýstavnějším v Čechách a vycházela z komend v řádových městech v Pobaltí. Zabírala jihozápadní část města a oddělovala ji od něj hradba s příkopem. Dominantou byl kostel svaté Kateřiny a na něj kolmo navazoval raně gotický řádový dům, v němž sídlil zemský a chomutovský komtur a kde byly také společné prostory bratří. K areálu patřily i hospodářské budovy se stájemi, sýpkami, stodolami, kovárnou a chlévy.[1]
V roce 1411 získal komendu i město král Václav IV. Během 15. století sloužila jako sídlo různých majitelů Chomutova. Koncem století ji Beneš z Veitmile začal přestavovat na panské sídlo podle míšeňského hradu Albrechtsburg a dokončil ji jeho syn Šebestián ve dvacátých a třicátých letech 16. století. Sídlo bylo opevněno novou silnou zdí a do jejího jihozápadního nároží vložili masivní stavbu, později zvanou zámecká bašta.[1] Po katastrofálním požáru města v roce 1525 Šebestián z Veitmile přestavěl sídlo na renesanční zámek, jehož výzdobu tvořily terakotové prvky podle severoitalských vzorů.[1]
Město se roku 1605 vykoupilo z poddanství a zámek začal sloužit jako radnice. Při přestavbě v roce 1846 zmizel renesanční vstupní portál i terakotová výzdoba a v letech 1946 až 1947 bylo zbořeno západní křídlo. Historickou budovu dnes využívá Magistrát města Chomutova, Oblastní muzeum v Chomutově a galerie Art.[1]
Kostel svaté Kateřiny
Kostel vznikl přestavbou staršího kostela, který patřil k dvorci Bedřicha z Chomutova. V druhé polovině 13. století nahradil řád německých rytířů původní menší presbytář s rovným závěrem větším vrcholně gotickým. Kostel sloužil jako řádová kaple do roku 1411 a koncem 15. století se stal soukromou kaplí rodu Veitmilů.[1] Za držení města Hasištejnskými z Lobkovic v druhé půlce 16. století přibyla do podlahy presbytáře rodová hrobka a dvě oratoře, z té doby pocházejí také zbytky renesančních fresek.[1]
Poté, co město v roce 1605 získalo svobodu, se kostel v 17. století stal radniční kaplí pod správou jezuitů. Po zrušení řádu v roce 1773 se dostal do soukromého vlastnictví a byl odsvěcen. Uvnitř se upravila patra a sloužil jako sklad. Budova postupně chátrala a od 30. let 20. století vznikla řada plánů na opravu, žádný se však neuskutečnil.[1]